Lítožnice

Základní charakteristiky krajinného parku

Rozloha: 135,1 ha
Katastrální území: Dubeč, Běchovice
Založení lesa: 2016−současnost

Nově založený les: 15,2 ha (v plánu + 2 ha)
Stávající porosty: 19,1 ha
Louky: 45,7 ha (v plánu + 14,6 ha)
Břehové doprovody: 4,2 ha
Mokřady: 3,8 ha
Vodní plochy: 11,5 ha
Písek: 0,4 ha
Sady: 0,5 ha (v plánu + 14,7 ha)
Ostatní zeleň: 2,7 ha
Solitérní výsadby: 18 stromů
Nejvíce zastoupené dřeviny: dub zimní, buk lesní, lípa srdčitá

Zpevněné plochy (cesty): 0,7 ha
Mlatové cesty: 2,4 km
Rekreace: lavičky
Krajinné prvky: revitalizace Říčanky, tůně, stěny pro ledňáčky, písečná duna, zatopený hliník, ovocné sady

Ochrana přírody: Přírodní památka Lítožnice

Vlastník lesa: hlavní město Praha, zastoupené odborem ochrany prostředí MHMP
Údržbu provádí: Lesy hl. m. Prahy

Mapa krajinného parku

Vznik krajinného parku

Přeměna území mezi Dubčí a Běchovicemi byla zahájena v roce 2016, kdy byly v jihozápadní části vysázeny desítky tisíc nových stromků jako základ budoucího lesa. Aby bylo možné se na plochu vůbec dostat, byla také zbudována zcela nová mlatová cesta v délce téměř 1 500 metrů.

Na jaře 2017 zde byly založeny rozsáhlé louky, které spolu se solitérními stromy dotváří tuto část území. V centru tohoto území se nachází Lítožnický rybník, jehož obnova byla dokončena v roce 2020. Více o obnově velkého Lítožnického rybníka »

Rozmanitost území zvyšují meandry zrevitalizovaného Říčanského potoka a soustava tůní. Významným krajinným prvkem jsou také ovocné sady.

Proměna tohoto území na cennou přírodní lokalitu však ještě není u konce, v příštích letech zde budou vysazeny nové lesy, založeny další louky a takřka 15 hektarový sad Republika.

Historie

Zajímavá je také historie tohoto území, kterou podrobně prověřil archeologický průzkum předcházející rekonstrukci rybníka. Tento průzkum odhalil rozsáhlé zbytky germánského osídlení ze starší doby římské – osadu se zahloubenými chatami, nadzemními kůlovými stavbami a bateriemi železářských pecí. Objeveny zde byly také hroby z konce neolitu a starší doby bronzové.

Více o archeoogii »

Název Lítožnice pochází od středověké vesnice Litožnice, která zřejmě vznikla již v první polovině 12. století, jak napovídají některé archeologické nálezy a také zasvěcení dnes již zaniklého kostela sv. Gothardovi.

Původní les se zde nacházel už počátkem 19. století a je dobře patrný na mapách stabilního katastru z roku 1848 (viz proměny uzemí ve fotoglerii).

První rybník (Násadový rybník u Litožnic) je zde poprvé zmiňován již v roce 1542. Není však jisté, zda je možné tento rybník ztotožnit s pozdějším velkým Litožnickým rybníkem, který zabíral ještě koncem 18. století plochu všech tří dnešních rybníků a který překryl část zaniklé středověké vsi. Tento velký rybník byl vypuštěn a vysušen v první polovině 19. století a na jeho místě byly založeny louky. Mohutná hráz tohoto zrušeného rybníka se zachovala až do dnešní doby. Ještě začátkem 21. století sloužila jako hráz dvou novodobých rybníků (Nový a Myslivecký). Na přelomu 60. a 70. let 20. století měla být celá Litožnice zavezena popílkem z malešické teplárny. Nedošlo k tomu jen díky silnému odporu dubečských obyvatel.