Jasan ztepilý ´Erosa´
Fraxinus excelsior ´Erosa´
European/common ash ´Erosa´
Oleaceae (Olivovníkovité)
Charakteristika:
Jedná se o kultivar domácího jasanu ztepilého. Oproti rodičovskému druhu má výrazně nepravidelné, velmi jemné, čárkovité, často mírně zahnuté listy. Dorůstá rozměrů jen o málo meších než rodičovský druh, jedná se tedy o poměrně velký strom. Díky jemnému olistění však koruna působí více vzdušným a výrazně lehkým dojmem než náš domácí jasan ztepilý. Celkově se jedná se o jeden z nejjemněji v olistění působících druhů stromů. Listy na podzim opadávají zelné nebo barví nevýrazně žlutě.
Stanoviště:
Na rozdíl od původního druhu mu vyhovují pouze plně exponovaná, osluněná stanoviště, kde může zároveň dostatečně vyniknout.
Výskyt:
Jedná se o zahradní kultivar vyšlechtěný v Německu již roku 1806.
Zajímavost:
Jedinci se jmenovkou jsou staří okolo 100 let a patří k jedněm z nejmohutnějších v Praze.
jasan ztepilý − Fraxinus excelsior
European ash
Oleaceae (olivovníkovité)
Charakteristika:
Vysoký, až 40 metrů dorůstající strom s rovným přímým kmenem a řídkou korunou. Koruna je zpravidla široce vejčitá, někdy až oválná. Kůra je v mládí hladká, šedá, ve vyšším věku, cca od 30 až 40 let, se postupně mění na mělce podélně brázditou, šedou až šedohnědou borku. Letorosty jsou lysé, šedozelené nebo hnědozelené s nápadnými černými pupeny. Listy raší relativně pozdě – až koncem května. Jsou lichozpeřené, složené ze 7 až 15 podlouhle vejčitých až kopinatých lístků, které jsou na okraji měkce zubaté. Listy na podzim opadávají zelené. Květy jsou nenápadné, vyrůstají z postranních pupenů a objevují se před rašením listů, mají zelenopurpurovou barvu. Plodem je zprvu zelená, po dozrání suchá, hnědá nažka. Plody se na stromech většinou drží až do počátku zimy.
Stanoviště:
Nenáročná dřevina upřednostňující hluboké živné a vlhké půdy. Je však schopna růst na krátkodobě vysychajících stanovištích, tam však jedinci dosahují menších rozměrů. V mladším věku dobře snáší zastínění. Stejně jako buk je i jasan citlivý na vznik korní spály na kmenech a kosterních větvích u jedinců náhle uvolněných z porostu. V posledních letech je napadán houbou Chalara fraxinea, která způsobuje výrazné prosychání korun a celkové zhoršení kondice, které postupně vede až k jejich odumření.
Původ:
Evropský druh rostoucí od severního Španělska až po jižní pobřeží Kaspického moře v Íránu. Na severu zasahuje do jižní Skandinávie a na jihu do střední části Itálie a severního Řecka.
Zajímavost:
Strom má velmi kvalitní dřevo, jehož kvalita se ovšem může velmi lišit v závislosti na stanovišti, na kterém konkrétní exemplář roste. Dřevo stromu je pevné, pružné a houževnaté, slouží k výrobě nábytku, dýh, parket a hudebních nástrojů, v minulosti se ze dřeva vyráběly kočáry a karoserie silničních automobilů. V současné době je jedním z nejvyhledávanějších dřev při výrobě nábytku a podlah.
Kůra stromu se v minulosti užívala jako náhražka chininu proti horečkám.
European/common ash ´Erosa´
Fraxinus excelsior ‘Erosa’
Oleaceae (olive family)
Description:
Cultivar of the domestic common ash. Unlike its parent species, it has starkly asymmetrical, very fine, streaky, and often slightly bent leaves. Attaining just slightly smaller size than the parent species, it is quite a large tree. The fine foliage make the crown appear airier and much lighter than our indigenous common ash. Overall, it is one of the gentlest-leaved tree species. In the autumn, leaves fall off green or turn faint yellow.
Stand:
Unlike the original species, it prefers fully exposed, sunny sites where it can also stand out.
Range:
It is a garden cultivar cultivated in Germany in 1806.
Point of interest:
The specimens with nameplates are about 100 years old and among the mightiest in Prague.
European/common ash
Fraxinus excelsior
Oleaceae (olive family)
Description:
Tall, up to 40 metres high tree with a straight trunk and sparse crown. The crown is usually wide ovate, sometimes oval. Bark is smooth and grey when young, and from age 30 to 40 it gradually turns into grey to greyish-brown ross with shallow lengthwise grooves. Annual shoots are bald, greyish-green or brownish-green with striking black buds. Leaves open quite late, in late May. They are odd pinnate, comprising 7 to 15 oblong ovate to lanceolate leaflets with crenate margins. The leaves fall off green in the autumn. Flowers are subdued, growing from lateral shoots before the leaves open, and are greenish-purple. Fruits are achenes, initially green then brown and dry. The fruits usually stay on the trees until early winter.
Stand:
A modest species preferring deep nutritious and damp soil. It can grow in stands with short-term drought, albeit attaining smaller dimensions. It tolerates shade well at young age. Similar to beech, ash is also sensitive to sun burn in trunks and structural branches if suddenly freed from the canopy. In recent years, ash trees have been attacked by the Chalara fraxinea fungus that causes crowns to dry out and the overall condition to deteriorate, ultimately killing the trees.
Origin:
European species growing from north of Spain to the southern coast of the Caspian Sea in Iran. In the north, it spans to southern Scandinavia, and in the south, to central Italy and northern Greece.
Point of interest:
Ash wood is of high quality, though this can differ widely depending on the stand of specific trees. The wood is strong, flexible, and sturdy, and is used to produce furniture, veneer, parquets, and musical instruments; coaches and car bodies used to be made from it in the past. It is currently one of the most sought-after materials for making furniture and flooring.
Ash bark was used to treat fever in replacement of quinine.
