Javor klen´Leopoldii´
Acer pseudoplatanus ´Leopoldii´
Sapindaceae (mýdelníkovité)
Charakteristika:
Kultivar javoru klenu s výrazně žlutě skvrnitými listy. Při rašení mají listy světle růžovožlutou barvu, která během vegetace přechází do žlutobílého mramorování nebo žlutobílých skvrn na listech. Jedná se o jeden z nejmohutnějších a nejvíce stálých panašovaných javorů a panašovaných kultivarů dřevin vůbec. Jeho listy navíc zpravidla nebývají spáleny sluncem v letních měsících jako mnohé světle panašované listy ostatních druhů a rodů. Zpravidla dorůstá o něco menších rozměrů nežli javor klen, maximálně cca 20–25 metrů výšky. Kůra je zprvu hladká a šedá, od 30–40 let se postupně mění v odlupčivou červenohnědou borku. Morfologický charakter větviček, pupenů, květů i listů je totožný s botanickým druhem. Listy se na podzim zpravidla v celé ploše bez ohledu na panašování zbarvují žlutě.
Stanoviště:
Pokud má druh zajištěn dostatek půdní a vzdušné vlhkosti, daří se mu dobře na všech typech půd. Stejně jako dlouhodobě nesnáší přísušky či aridní krajinu, obecně není tolerantní též k většímu zamokření půdy. V mládí je schopen růst i v mírně zamokřených místech, optimální je však polostinná nebo slunná poloha.
Listy nejsou zpravidla poškozovány sluncem ani v teplých letních měsících, pokud nejsou jedinci zároveň vystaveni extrémním přísuškům.
Výskyt:
Objeven a následně kultivován v Belgii okolo roku 1864.
Zajímavost:
Pojmenován na počest belgického krále Leopolda II., krále Belgie a oblíbeného vladaře Svobodného státu Kongo (1865−1909).
Javor klen − Acer pseudoplatanus
Sapindaceae (mýdelníkovité)
Charakteristika:
Opadavý strom obvykle 25–30 metrů vysoký, na dobrých stanovištích výjimečně dosahuje až 40 m výšky. Koruna je poměrně hustě větvená, vejčitá až kuželovitá, často pravidelná až do vysokého věku. Kůra kmene je šedá, dlouho hladká, až od cca 40 let věku se postupně tvoří pro staré exempláře charakteristická odlupčivá borka, zpravidla červenohnědé barvy. Na některých jedincích se borka odlupuje i v poměrně velkých plátech. Větévky jsou zpravidla hnědě zbarvené, lysé, pupeny jsou výrazně zeleně zbarvené. Listy jsou většinou pětilaločné s tupými laloky. Svrchu jsou tmavě zelené, na spodní straně sivozelené s chomáčky chlupů, které vytrvávají minimálně polovinu vegetace. Na podzim se zbarvují žlutě, nebo někdy žlutooranžově. Řapíky listů při poranění nikdy nemléčí. Květy se objevují po vyrašení listů v dlouhých, převisajících latách, jsou zelené či žlutozelené. Plody mají dvě křídla, tato jsou nasazena v ostrém úhlu, opadávají cca 2–3 týdny po opadu listů, zralé mají hnědou barvu.
Stanoviště:
Pokud má druh zajištěn dostatek půdní a vzdušné vlhkosti, daří se mu dobře na všech typech půd. Stejně jako dlouhodobě nesnáší přísušky či aridní krajinu, obecně není tolerantní ani k většímu zamokření půdy. V mládí je schopen růst i v mírně zamokřených místech, optimální je však polostinná nebo slunná poloha.
Výskyt:
Druh se přirozeně vyskytuje na jihu Severního Španělska přes Korsiku, hory Itálie a Sicílie až po severní Řecko a Kavkaz. Na severu areál výskytu končí Baltským mořem na severu Polska.
Zajímavost:
Tento druh má velmi pevné a tvrdé dřevo, které je velmi vhodné pro vyřezávání. Dřevo se využívá pro výrobu nábytku a také pro vyřezávání domácích potřeb jako jsou vařečky a kvedlíky, dřevo se působením potravin nezabarvuje a ani nepřebírá jejich chuť.
