Jilm habrolistý
Ulmus minor
field elm
Ulmaceae (jilmovité)
Charakteristika:
Rychle rostoucí strom dosahující výšky až 30 metrů. Na nepříznivých stanovištích však může mít i keřovitý habitus a výšku okolo 3 – 5 m. Na volných prostranstvích často tvoří kořenové výmladky. Kůra v mládí hladká se od cca desátého roku věku postupně mění na rozpraskanou, mírně odlupčivou šedou borku. Koruna starších jedinců bývá většinou dosti hustá a nepravidelná. Větvičky jsou často pokryté nápadnými korkovými lištami – zejména u výmladků, či mladých bujně rostoucích jedinců. U starých stromů nejsou korkové lišty nijak časté. Letorosty jsou jen řídce chlupaté, v druhé polovině vegetace prakticky lysé. Listy obvejčité či eliptické, v mládí někdy svrchu chlupaté, později hladké, na výmladcích drobné. Řapíky listů jsou krátké. Na podzim se listy zbarvují žlutě. Jilm kvete brzy zjara, a to již v březnu přisedlými hnědě purpurovými květy v hustých svazečcích. Plody, kruhové nažky se semenem uprostřed dozrávají již začátkem léta.
Stanoviště:
Nenáročná dřevina rostoucí jak v lužních polohách i na zaplavovaných stanovištích, tak též v polohách suchých, stepních až lesostepních.
Výskyt:
Široký areál výskytu od severozápadní Afriky přes jižní a střední Evropu až do Iránu.
Zajímavost:
Populace Ulmus minor padla ve značné míře za oběť houbě Ophiostoma novo-ulmi, která v posledním století zdecimovala velkou část všech evropských druhů jilmů. V průběhu let probíhá postupné šlechtění jedinců odolných vůči této chorobě. Dnes je na trhu několik kultivarů Ulmus minor, jejichž odolnost je mnohem větší než u botanického druhu.
