Smrk ztepilý
Picea abies
Norway spruce
Pinaceae (borovicovité)
Charakteristika:
Statný strom s rovným přímým kmenem a kuželovitou až široce kuželovitou korunou. Zpravidla dosahuje výšky 20 – 35 metrů výšky, na dobrých stanovištích to však může být až přes 50 metrů. Borka se tvoří průběžně od cca 20 – 30 roku věku, má šedou nebo červenohnědou barvu, ve stáří se šupinovitě odlupuje. Letorosty mohou být žlutohnědé či červenohnědé, zpravidla lysé. Jehlice jsou čtyřhranné, tmavozelené s průduchy na všech stranách. Větvičky vyšších řádů často převisají ze starších větví. Zralé šišky mají hnědou barvu a podlouhle válcovitý tvar, zrají prvním rokem.
Stanoviště:
Ideálně mu vyhovují stanoviště s vyšší půdní i vzdušnou vlhkostí. Ovšem poměrně dobře snáší sušší stanoviště a teplejší klima, kde však bývá často vystaven působení škůdců. Obecně je smrk dřevina velmi přizpůsobivá, vcelku obstojně snese zastínění nebo i zamokření.
Výskyt:
Evropský druh rostoucí od Francie po Balkánský poloostrov na jihu. Na severu zasahující do celé Skandinávie a evropské části Ruska. Roste v nadmořských výškách od 0 do cca 2500 m.n.m. Vedle horských a podhorských populací jsou známy i reliktní nížinné formy smrků.
Zajímavost:
Nejvíce využívaná evropská hospodářská dřevina vyznačující se širokou variabilitou mezi jednotlivými exempláři.
Nejstarší známý exemplář Old Tjikko (Starý Tjikko) je exemplář smrku ztepilého, který roste na úbočí hory Fulufjället, ve stejnojmenném národním parku ve Švédsku. Je vysoký necelých pět metrů a na základě radiokarbonové metody bylo jeho stáří stanoveno na 9 550 let. To se však nevztahuje na kmen, který má jen několik set let, ale na celý genet tvořený rozsáhlým kořenovým systémem, neustále se obnovujícím vegetativní cestou.
