Vodní hospodářství na Petříně

Na svazích Petřína se rozkládá komplex vzájemně propojených historických zahrad. Patří k nim Velká strahovská zahrada, zahrada Kinských, Lobkovická zahrada, Seminářská zahrada, Růžový sad, sad Nebozízek a Petřínské sady (park u rozhledny). Těžko by zde mohly být bez stálých a přiměřeně vydatných zdrojů vody. Návštěvníci si mohou všimnout několika studánek blízko cest, málokdo však asi tuší, jak rozsáhlé a staré jsou štoly pro jímání vody ve svazích tohoto kopce, který je neodmyslitelnou součástí centra města. Štoly nejsou veřejnosti přístupné, tudíž se o nich příliš nemluví, je jich však kolem dvaceti o celkové délce přibližně 1700 m.

Hydrogeologie petřínského svahu

Geologické podloží Petřína je tvořeno pískovci a opukami, pod nimiž se nacházejí břidlice. Hydrogeologické poměry jsou zde ovlivněny především vydatným obzorem podzemní vody na strahovské pláni. Díky existenci zvodně a poloze na okraji křídové tabule zde vyvěraly a dosud vyvěrají hojné prameny. Svah je silně ohrožen sesuvnými pohyby, ke kterým také v minulosti vícekrát došlo.

Vrchol Petřína leží v nadmořské výšce 327 m n. m. a z hlediska geomorfologického členění patří k území Poberounské soustavy, která je zastoupena Pražskou plošinou. Kopec je tvarovaný erozní činností Vltavy a dvou jejích přítoků – potoků Brusnice a Motolského. Ze svrchní tabulovité části vystupují ostré výchozy pískovců cenomanského stáří. V jižní části je skalní podklad tvořen ordovickými břidlicemi šáreckého souvrství, v severní části břidlicemi bohdaleckého souvrství, což nasvědčuje tomu, že oblastí prochází tzv. pražský zlom. Sklon svahu je přibližně 15–20°.

Počátky vodního hospodaření na Petříně

První, kdo začal s cíleným vodním hospodařením na kopci Petříně, tehdy ovšem zvaném Laurenziberg, byli premonstráti, kteří si zde se svolením knížete Vladislava I. založili roku 1140 klášter. Poloha byla vynikající – na východním svahu blízko Hradu i podhradí, na kupecké stezce (na které bylo třeba strahovat, zda nepřichází nevítaní hosté) a také díky dostupnosti vodních zdrojů. Ty bylo ovšem třeba zorganizovat z živelného prameniště do vodovodu končícího v klášterních kašnách, umývárnách a v kuchyni.

Zpočátku řeholníci přiváděli vodu samospádem z vydatných pramenů několika kanálky do kláštera a zahrad a dalším kanálkem tekla voda do níže položené osady Obora.

Roku 1586 se stal opatem Jan Lohel, pozdější pražský arcibiskup, který radikálně rozšířil původní románský klášterní vodovod. Nechal vybudovat novou podzemní štolu pro jímání vody, ta sváděla prameny do konventní zahrady a do kašny na vnitřním nádvoří. Dále nechal vyhloubit štolu v západní části konventní zahrady – té se dodnes říká Lohelova štola.

A to nebylo vše. Nechal také vyhloubit i první kanalizační systém – dvě podzemní odpadní štoly pro odvádění splašků a fekálií. Tyto štoly byly proplachovány nadbytečnou vodou z kašen a zároveň dešťovou vodou z okapů. Vyústění měly do tzv. vyhnívacího jezírka v místech, kudy dnes vede turistická vyhlídková cesta.

Opat Lohel měl následovníky, kteří toto vodohospodářské dílo dále rozšiřovali. V roce 1632 svedl Kryšpín Fuk jeden z hlavních petřínských pramenů štolou do rybníka na Pohořelci a k jiným pramenům vybudoval studny. Propojil Lohelovu a zahradnickou štolu podzemním kanálem a vyzdil jejich dna a částečně i stěny. Budoval nové kašny, k nimž přiváděl vodu potrubím a v neposlední řadě nechal roku 1651 nakreslit mapu vodohospodářského systému kláštera.

Dostatek kvalitní pitné vody potřeboval i pivovar. V opatské zahradě a ve svahu pod prelaturou byly rybníčky na zadržování dešťové vody.

Později přibyla další podzemní díla: 1676 Šancovní a roku 1693 Velká odpadní štola.

Nejstarší dochovaný plán podzemí pochází z roku 1716. Z roku 1782 máme podrobnou mapu areálu a souvisejícího podzemí z pera zemského zeměměřiče Jana Aloise Kolbeho.

Za zmínku stojí, že odpadní štoly kláštera (jejich celková délka je cca 300 m) byly rozšiřovány ještě na počátku 20. století, kdy byly stále funkční. Poté byly budovy napojeny na městský kanalizační systém a odpadní štoly zasypány. Zásyp v nich ale kumuloval vodu a způsoboval vlhnutí nadzemního zdiva, proto byl na počátku 90. let odstraněn.

Petřínské podzemí. Štoly a jeskyně

Průzkumu petřínského podzemí se ve druhé půlce 20. století věnoval významný speleolog Vladimír Vojíř († 2016). Na jeho počest je pojmenovaná 90 m dlouhá Vojířova štola, jejíž portál se nalézá na jedné z hlavních cest poblíž pomníku J. Vrchlického.

Díky Vladimíru Vojířovi a jeho speleologickému klubu máme dnes poměrně důkladně zmapované štoly, šachty i jeskyně, které zde vznikaly lidskýma rukama téměř 900 let.

Nejdelší a členitá je Velká zahradní štola dlouhá se všemi odbočkami 365 m, kromě zmíněných Šancovní a Lohelovy, je zde štola Grotová (dlouhá 35 m), další štoly jsou označovány římskými číslicemi. Voda ze štol I. a II. končí ve vodojemu nemocnice Pod Petřínem, stejně tak voda ze štoly v Lobkovické zahradě.

Na klášterních pozemcích se nacházejí také tři historické sklepy ve skalním masivu – Mléčný sklep, vinný sklep „Peklo” a Letní sklep. Přesné datum vzniku není známo, ale jsou již v roce 1781 popisovány v současném rozsahu.

Premonstráti budovali podzemní jímací systém jako první, nebyli však jediní. V sousedních zahradách vznikala časem podobná díla se stejným účelem – jímat a odvést vodu.

Vodovodní trubky končily i v blízkých malostranských domech a palácích a některé z těchto historických vodovodů byly funkční až do 60. let minulého století.

Štoly bychom našli také na Nebozízku, jedna z nich vede těsně podél tělesa lanové dráhy, jiná blízko restaurace.

Je možné, že některé štoly byly hloubeny jako prospekční, neb se zde v 19. století uvažovalo také o těžbě křídového uhlí.

Víme také, že podzemí není omezeno pouze na samotný Petřín, ale sahá daleko za hradby na Strahov a směrem k Motolu.

Četné jeskyně v lokalitě přírodní památky Petřínské skalky byly vytvořeny uměle v duchu romantismu během vzniku parku.

Smíchovský vodovod v zahradě Kinských

Zahrada Kinských leží na svahu za Hladovou zdí a náleží už ke Smíchovu. Ve svém podzemí skrývá celkem 7 jímacích vodárenských štol. Mimo to jsou zde ještě dva samostatné vodojemy, jeden přímo v ústí štoly. Jedná se o zbytek vodárenské soustavy, která v minulosti zásobovala městský vodovod na území Smíchova a Malé Strany.

Obě jezírka v zahradě Kinských jsou napájena pramennou vodou ze štol. Jeden z nápadných a upravených vchodů, zde do tzv. Strahovské štoly, je poblíž horního jezírka.

Studánky

Kolem několika volných pramenů ve svazích Petřína jsou vybudované studánky. Některé lidé upravili již před staletími (jako např. Petřínku) a zmínky o nich nacházíme v nejrůznější historické literatuře. Pramínky jsou různě vydatné, vodu z nich však v žádném případě nemůžeme považovat za pitnou. Teče místy po povrchu, jinde protéká revizními šachtami a na své cestě může být kdekoli kontaminovaná.

Studánka Petřínka se nachází při hlavní promenádní cestě v Seminářské zahradě blízko restaurace. Patří k těm vydatnějším. Nejedná se klasickou studánku, ale o vodu ze štoly Petřínka. Ke studánce je ze štoly svedena plastovým potrubím.
Studánka Kinská je nově upravena v kamenném obložení s mělkým jímadlem.
Studánka Kinská II v zahradě Kinských je slabý pramínek patrný spíše po deštích, nalezitelný je ovšem snadno díky estetickému kamennému obložení s přírodní kamennou miskou.
Pramen U jezírka je jedním z výstupů Strahovské štoly. Najdeme jej v zahradě Kinských, voda z něho teče po umělé kamenné kaskádě podél nově upraveného schodiště.
Pramen Pod Petřínem je vyvedený do moderního žulového pítka v horní části Hellichovy ulice.
Pramen sira Nicholase Wintona najdeme ve svahu Velké strahovské zahrady poblíž památného jasanu. Je vyveden přes částečně upravený kámen volně do terénu. Ve skutečnosti se ale nejedná o pramen, ale o vývěr z poškozeného potrubí odvádějící odvádějící část vody ze štol Strahovského kláštera.
Pod Kaštánkou je napojena na vývod z Velké zahradní štoly a odtok je ovládaný pomocí výpusti. Najdeme ji ve Velké strahovské zahradě nad hlavní promenádní cestou kousek po vrstevnici od sochy Panny Marie z Exilu.

Pitná voda z domovního řádu je přivedena do novodobých pítek, která jsou nainstalovaná na několika místech většinou v blízkosti dětských hřišť.

Pravidelná údržba přestává stačit

Štol je cca 20, poslední byla vyhloubena spolu s průtočnými vrty v roce 1984. Všechny musí stále plnit svůj účel a je ve společném zájmu, aby zůstaly i nadále funkční. Nutné je pravidelné čištění. Velký problém v podzemních prostorách způsobují vlasové kořeny, které tvoří i několik metrů dlouhé provazce a ty pak na sebe nachytávají jílovité částice z vody. Některé štoly jsou vyzděné opukou či cihlami, jinde jsou stěny tvořeny jen rostlým pískovcem, kdekoli by však mohlo dojít k závalu, což se v minulosti i stalo.

Nejímaná voda je vždy příčinou nestability svahu. Ještě je v obecné paměti událost z 60. let minulého století, kdy došlo vlivem masivního sesuvu svahu dokonce k přerušení trati lanové dráhy (viz dále v textu). Ujíždění svahu napovídají i nakloněné kmeny stromů.

Jiná nehoda se stala pod Strahovem, kde se poškozená kanalizace propadla do neznámých podzemních prostor a její obsah vytékal v kašně Na Hřebenkách.

Ve svazích Petřína je zřízeno také mnoho povrchových nebo zahloubených novodobých odvodňovacích systémů, které měly v době svého vzniku provizorně řešit akutní problém, nemají však parametry dlouhodobě udržitelného řešení.

Sesuv svahu v šedesátých letech

Z pohledu přírody jsou sesuvy svahů zcela běžným jevem, nad kterým se geologové nikterak nepozastavují. Z geologického hlediska není totiž žádný svah stabilní. V okolí inženýrských staveb a v zastavěném území však sesuvy způsobují materiální škody, kterým musíme předcházet. Sesuv, ke kterému došlo na Petříně v polovině šedesátých let měl za následek poškození infrastruktury, budovy Nebozízku a trati lanové dráhy, jejíž rekonstrukce si v následujících letech vyžádala mnohamilionové investice a trvala 20 let.

Svahové pohyby jsou nejrůznější povahy – způsobují je přírodní faktory, činnost člověka i kombinace obojího. Zde byl příčinou vzniku sesuvu nadměrný přítok vody a nefunkční drenážní systém.

V dobovém tisku se objevují informace o pohybu svahu už např. v roce 1900, kdy „… v důsledku prudkých meteorologických změn“ došlo k poškození rozestavěných parkových cest.

Událost z 60. let minulého století, kterou zde chceme popsat, můžeme považovat za klasický příklad plošného sesuvu svahových sutí a zvětralin. Ty činily výplň deprese vzniklé v místě význačné tektonické linie, tzv. pražského zlomu. Mocnost sedimentů byla přibližně 8–12 metrů.

Už v roce 1964 byly zaznamenány svahové pohyby, v jejichž důsledku došlo k vybočení kolejnic výhybiště lanovky, ovšem oprava tehdy nebyla náročná. Situace se však opakovala o rok později, kdy už byly vážně poškozeny koleje, utvořily se trhliny v klenutí mostovky, z trati vypadávaly pražce a provoz lanové dráhy musel být přerušen. Svah pod Nebozízkem poklesl o 20–40 cm. Tehdejší sanace neproběhla dostatečně důsledně, a proto k další aktivaci sesuvu a jeho plošnému rozšíření došlo v roce 1967.

Hlavní pohyb sesuvu na jaře roku 1967 pod budovou restaurace Nebozízek směřoval šikmo dolů pod úhlem cca 18° k tělesu lanové dráhy. Byl přibližně 200 m dlouhý, v horní části 130 m široký a 4–8 m hluboký. Příčina? Sutě a smykové plochy byly syceny vodou z pískovcové křídové pramenné linie, přičemž přírodní prameny byly posíleny i odpadní vodou původem z netěsných či prasklých potrubí, kanalizací apod. zejména v areálu Strahova.

Pokles podle odlučných trhlin činil tentokrát celé 2 metry a způsobené škody byly značné. U restaurace Nebozízek došlo ke zřícení stěn spodní stavby, zřítila se klenba mostovky, stará kanalizace byla zcela zničena.

Přes veškeré snahy o zabezpečení svahu byly pohyby zaznamenány opět v roce 1980.

Pro definitivní zajištění území byla zřízena odvodňovací štola, do které byla svedena podzemní voda z povrchu jílovců, jež zásobovala prameny ve svahu.

Významné odvodňovací štoly

V současnosti můžeme ve svahu Petřína počítat s těmito čtyřmi štolami využívanými pro odvodnění území.

Štola IX. (Vodní)

jedná se o starou jímací vodovodní štolu při tělese lanové dráhy u Nebozízku. Vchod leží za budovou Nebozízku a vstupní část tvoří sklepní prostora dlouhá 12 m a široká 2,5 m, do výšky 1,8 m vyzděná opukovým kamenem. Západním směrem pokračuje za tento prostor 14,5 m dlouhou štolou vyzmáhanou v roce 1968 podnikem Geoindustria. Štola je 1,7−1,8 m vysoká a 1,1 m široká s betonovou obezdívkou, čelba je zazděna. Ve zdivu jsou osazeny drenážní trubky ve 4 řadách.

Štola X. (Schustova)

Tato štola byla vyražena jako průzkumná ve 40. letech 19. století, záhy začala plnit funkci vodovodní jímací štoly. Roku 1968 byla podnikem Geoindustria prodloužena v původním směru o 49 m. Nový úsek byl vyztužen nekvalitní železobetonovou obezdívkou, nyní místy značně zvětralou. Z osazené drenážní trubky vytéká silný pramen o vydatnosti 0,8−1,5 l/s.

Štola XX. (Vodní galerie na Nebozízku)

Byla vyražena roku 1969 opět podnikem Geoindustria jako opatření pro podchycení a odvedení vod ze sesuvného území v prostoru Nebozízku. Je vyražena v jílovcích a prachovcích, měří 341 m a po celé délce má kruhovou betonovou obezdívku. Vybíhají z ní jímací vrty. Jímaná voda odtéká středovým kanálkem k dvěma spojným vrtům a poté do níže vyražené štoly XXI.

Štola XXI. (Nová galerie – ochranná štola)

Štola o délce 202 m byla vyražena v roce 1984−85 podniky VKD a Metrostav v podložních ordovických horninách. Je vyztužena zvonkovou výztuží, pažnicemi, kari sítí a betonem.

Nový projekt řízeného odvodnění

Současný odvodňovací systém na Petříně sestává z pramenů, štol, vodojemů a propojovacích a svodných vodovodů. Na začátku 21. století byl systém v dosti zanedbaném stavu, veškeré dosavadní opravy byly prováděny nekoncepčně a opravovalo se jen to, co definitivně dosloužilo. Před několika lety po převzala systém do správy firma Řehák - Speleo a započalo se s opravami podzemních štol. Přestože tyto práce nejsou na povrchu vidět, mají pro fungování odvodnění Petřína obrovský význam. Před třemi lety byla dokonce objevena částečně zasypaná štola Petřínka.

Ve špatném stavu jsou i jednotlivé vodovody a potrubí. Většina systémů je poškozená, prorostlá kořeny stromů a díky velmi malým průměrům téměř nečistitelná. Poškození se projevuje zejména v okolí Vojířovy štoly, v okolí pramene sira N. Wintona (což paradoxně není pramen, ale vývěr z poškozeného potrubí) a také u památného jasanu. Sem kdysi přitékala voda, v současné době je však potrubí přerušené.

Zjištění příčin vývěru vody na komunikaci (pdf)
Zjištění příčin vývěru vody na komunikaci − obrazová příloha (pdf)
Průsaky − situační schéma (pdf)

Vodojem, také nazývaný Medvědín, má poškozené zdivo a rybníček nad Vojířovou štolou je již jakýmsi bahništěm, které se nedá napustit ani vypustit.

Z tohoto důvodu byl zadán koncepční projekt „Řízené odvodnění na Petříně v rozsahu zahrad Strahovská, Lobkovická a Seminářská”. Projekt si klade za cíl obnovit propojení jednotlivých štol novým systémem potrubí, co nejvíce vody na Petříně řízeně zadržet a využít pro obnovu stávajících vodních ploch a výstavbu dvou nových. Přebytečná voda pak bude využita na stávající závlahy okolních zahrad. Připravené řešení také citlivě zohledňuje prováděné opravy štol na pozemcích Strahovského kláštera a především redukuje nastřádané neodborné zásahy do území.

Řízené odvodnění na Petříně v rozsahu zahrad Strahovská, Lobkovická a Seminářská

Vzorové řešení zemních nádrží (pdf)
Situace odvodnění 1. část (pdf)
Situace odvodnění 2. část (pdf)
Situace odvodnění 3. část (pdf)

! Upozorňujeme, že výkresy nejsou definitivní a mohou se v rámci projednávání projektu měnit.

Obnova potrubí

Všechna nová potrubí jsou navržena z materiálu PEHD, což je velice odolný materiál, který se neporuší při mírných svahových pohybech a zároveň nemůže prorůstat kořeny, protože bude v celé délce spojen svařovanými spoji. Většina prací bude prováděna pod zemí bezvýkopovou technologií řízených protlaků. V některých místech bude využito i původních tras potrubí. Potrubí bude uloženo v hloubce 2-2,5 m, aby nedošlo k zásahu do kořenového systému stromů.

Vodojem Medvědín

Vodojem bude kompletně zrekonstruován a opatřen vestavbou, která umožní, aby horní část vypadala jako původní vodojem, ale měla hloubku max. 80 cm a spodní sloužila jako zásobárna vody v době sucha. Z horní části bude voda přepadat do spodní a z ní pak bude odtékat do rybníčku Petřínka.

Rybníček Petřínka

Rybníček bude vyčištěn a vyměněno bude celé odtokové potrubí, které je poškozené a rybníček je kvůli tomu problematické vypustit. Snahou bude zrušit čističku odpadních vod přilehlé restaurace a přepojit jí na kanalizaci. Tím by byl rybníček napájen jen čistou štolovou vodou.

Vojířův rybníček

V současné době se rybníček nedá napustit ani vypustit. Stávající betonové šachty budou ostraněny a vypouštěcí zařízení nahradí nový malý požerák obložený kamenem. Rybníček bude vyčištěn a dno zatěsněno proti nežádoucím průsakům. Rybníček bude napájen vodou z drenážních boxů pod Petřínskou rozhlednou. Tento rybníček bude významný z hlediska zvýšení biodiverzity a ochrany obojživelníků. Díky svému umístění v lese mimo frekventované cesty zde budou mít obojživelníci klid na rozmnožování a zdárný vývoj pulců.

Strahovský rybníček

Původně sloužil rybníček jako vyhnívací nádrž na odpadní vody ze Strahovského kláštera. Po přepojení kláštera na kanalizaci sem byla sváděna část vody z odvodňovacích štol a dešťová voda z vyhlídkové cesty. Ještě v roce 2011 sem přitékalo cca 0,5 l/s vody. Jelikož je bývalý rybníček plný skládek odpadu, voda v něm přiliš nedržela a bylo zde spíše nevábné bahniště. Z důvodu poškozeného potrubí sem nyní žádná voda nepřitéká. Na okraji rybníčku stojí památný jasan ztepilý. Návrh nového rybníčku, respektive tůně, bude respektovat ochranné pásmo památného stromu ale zároveň musí zajistit dostatek vody pro jeho kořenový systém. Nejprve ale budou z území odstraněny skládky z 50−80. let minulého století, které mohou kontaminovat půdní prostředí. Rybníček bude z větší části zatěsněn, aby nedocházelo k nežádoucímu zasakování vody do historických skládek.

Rybníček Pavlínka

Rybníček vznikne v bývalém pískovcovém lomu pod rybníčkem Petřínka. Část lomu je opět zavezena skládkami různého stáří (nejmladší pocházejí z 80. let a mají původ nejspíše v nedaleké restauraci). Skalní výchozy se očistí aby více vynikaly nad hladinou rybníčku. Zajímavostí bude přítok vody přes očištěné skalky vytvářející zde přirozený vodopád. Z rybníčku pak bude voda odtékat do vodních schodů až k Hellichově ulici, kde se vrátí do kanalizace a odteče do Vltavy.

Vodní schody

Plánujeme také vybudování 155 m dlouhé vodní kaskády z odtoků, přeronů a přítoků z povrchových vod přes stávající nádrž Petřínka do Pavlínky a odtud dále do kamenného korýtka podél výstupní cesty. Bude mít charakter potůčku, na němž budou bublat přelivy z lokálních vzdutí a bude ústit do stávající dešťové kanalizace původních odvodů vod z Petřína. S tímto prvkem přibude v místě také žádoucí zdroj příjemného sluchového vjemu – přírodního zurčení a bublání vody.

Rozmístění původních i nových vodních ploch na současné mapě a na mapě z roku 1848:

Ochrana přírody

Prioritou navržených zásahů je samozřejmě citlivost k životnímu prostředí. Celý projekt byl podroben důslednému posouzení z hlediska ochrany přírody a to jak podle §67 zákona 114 Sb, tak s ohledem na území Natura 2000. Závěry z těchto posudků jednoznačně dokládají, že projekt nemá negativní vliv na chráněné druhy a ochranu přírody, ale naopak podpoří biodiverzitu prostředí.

Řízené odvodnění na Petříně − Posouzení vlivů záměru na evropsky významné lokality a ptačí oblasti, podle § 45i zákona č. 114/1992 Sb. (pdf)

Řízené odvodnění na Petříně − Hodnocení vlivu závažného zásahu na zájmy ochrany přírody a krajiny, podle § 67 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. (pdf)