Historie vodohospodářského systému ve Stromovce
První zmínky o rybnících ve Stromovce sahají až do roku 1548, kdy Ferdinand I. nechává v královské oboře založit rybník. Voda do něho byla hnána zdviží na břehu Vltavy, kterou spravoval mlynář Vondra z Nových mlýnů na Poříčí.
K dalšímu a doposud nejvýznamnějšímu rozkvětu dochází za vlády Rudolfa II. Ten, nespokojen s rybníkem založeným jeho dědem, usiluje o vybudování nového velkého rybníka o rozloze sedmdesáti strychů neboli dvaceti hektarů. V souladu s jeho představami začínají na jaře 1582 kopáči s hloubením rybníka a zpevňováním hráze. Ta je ještě dodnes patrna v podobě valu elipsovitého tvaru s lipovou alejí táhnoucímu se od Výstaviště až k Šlechtově restauraci. Stejně tak je do dnešních dnů patrný i ostrůvek kruhového tvaru v podobě nízkého pahrbku osázeného duby.
Stavba rybníka ovšem neprobíhala příliš rychle. Po čtyřech letech prací česká komora, nemajíc peněz na dostavbu rybníka, žádala poděbradského rybničního písaře Ondřeje Žlutického o jedno sto kop z částek vybíraných za ryby. Stavba byla dokončena až za dalších pět let, tedy v roce 1591. To už se na hladině rybníka mohly prohánět i labutě, které zde byly vysazeny pro přepychovou zdobu císaře. Vedle velkého rybníka vznikl ještě malý, takzvaný Zelený rybníček, založený v roce 1598. Pojmenovaný byl podle nátěru stříšky, která jej zakrývala, a byl určený k chovu pstruhů a mřenek.
Pro takovéto velkolepé dílo bylo potřeba zajistit dostatečné množství vody. Ta mohla být do rybníka přiváděna otevřenou strouhou či trubním vedením přímo z Vltavy. Rudolf II., tak jak bylo za jeho vlády zvykem, se uchýlil k náročnému technickému řešení – vésti vodu do Stromovky od Novomlýnského jezu tunelem pod Letnou v délce 1092,3 m, takzvanou Rudolfovou štolou. Ta slouží svému účelu doposud a bude o ní blíže pohovořeno v další části.
10. září 1643 ukládá císař Ferdinand III. správě císařského panství v Brandýse nad Labem, že až vyloví tamní vodní nádrže, pošle do obory šedesát až sedmdesát kop tříletých kaprů, neboť císař si přeje důkladné osázení rybníka.
V roce 1677 se oborník Schlemuller chystal osázet celý rybník vrbami. K zamýšlenému zdokonalení břehů rybníka ale nakonec nedošlo, protože pan komorní prezident Kryštof František Vratislav z Mitrovic navrhl, aby uprostřed rybníka byl navezen malý ostrůvek, s besídkou a osázen po obvodu stromy. K realizaci došlo až 11. května 1689. V lednu následujícího roku potom písař Missner poslal komoře tři návrhy besídky. Pro pohodlnější dosažení ostrova navrhl ještě most čtyři lokte široký, který by si vyžádal náklad půl tisícovky. Stavba ostrova, besídky a mostu, která probíhala zároveň se stavbou dnešní Šlechtovy restaurace, byla dokončena o dva roky později. V této době byla také postavena v restauraci grota s fontánou, ke které byl přiveden olověný vodovod, a byla ozdobena mosaznou sochou Plutona od zvonaře Jana Kryštofa Waltra.
V roce, kdy zemřel Josef I., se začaly projevovat závady na rybníce. Most na ostrůvek byl úplně ztrouchnivělý a bylo velmi nebezpečné po něm chodit. Jelikož při příjezdu dvora by nebylo možné narychlo mostek opravit, udělal dvorní tesař Tomáš Stuwer rozpočet na opravu ve výši 762 zlatek podle návrhu dvorního stavitele Jakuba Antonína Canevela. Most má být dlouhý 300 pražských loktů uprostřed s propustí pro loďky. Oprava mostu trvala od 20. srpna 1711 do 29. února 1712.
Podobně jako most na tom byla i chata na ostrově, jejíž střecha, z části spadlá, kryla císařskou střelnici. Vzhledem k tomu, že oprava by si vyžádala novou podezdívku a nárožní kůly, a že Dvůr nesídlí v Praze, bylo rozhodnuto chatu prostě zbořit, okna a dveře uschovat a stavba nové počká, až bude více peněz.
V roce 1723 se Praha chystala na korunovaci Karla VI., který chtěl při korunovačním pobytu navštívit i Královskou oboru. Rybník byl v té době zrovna bez vody, a tak musel být narychlo napuštěn. 14. července 1723 si král se svou družinou vyjel na loďce na lov kachen, kterých ten den bylo střeleno pouze sto padesát kusů.
V roce 1735 popisuje stavební písař Jan Jindřich Dienebier rybník takto: „Uprostřed obory leskne se hladina rybníka, ba spíše jezera. Jeho hráz zpevnil kamenný taras, a kterou ještě zesiluje trojnásobné stromořadí vedené okolo nádrže. Na ostrůvku ještě stojí osmiboká besídka.“
Krátce po skonu Karla VI. v roce 1740 začala válka o dědictví rakouské, která je spojena se vpádem Bavorů, Francouzů a Sasů do Čech. Královská obora válkou velmi utrpěla, neboť okupační vojska vykácela téměř všechny stromy a pobořila oborní zeď. Vojáci rybník téměř vylovili a z besídky na ostrově sebrali všechna okna a dveře jako dřevo na otop. V letech 1746 až 1748 bylo sice okolo rybníka vysázeno nové stromořadí kaštanů a lip, ale kvůli špatné péči většina stromů uhynula. V té době se pozemky v Královské oboře začaly pronajímat k zemědělskému využívání. To postihlo v roce 1749 i rybník, který byl pronajat staroměstskému měšťanovi a rybímu handlíři Ignáci Sixtovi. Obchodník uzavřel smlouvu na tři roky, která se týkala jak ryb Sixtou vysazených, tak i ryb, které se do rybníka dostaly z Vltavy Rudolfovou štolou. Nájem byl stanoven na kopu zlatek ročně se čtvrtletní výpovědí. Bude-li smlouva ze strany královského bauamtu zrušena, nájemce rybník okamžitě vyloví a odevzdá znovu naplněný vodou. Kdy tento nájemce v Královské oboře skončil, prameny neuvádějí. Další zmínka o rybníce je až z roku 1783, kdy je rybník vypuštěn, a na jeho dně jsou pole a louky stejně jako na ostatních částech zeměpanského lesa. V roce 1804 na popud purkrabího Jana Rudolfa hraběte Chotka je obora předána pražským stavům pro přeměnu na park sloužící Pražanům. Budova dnešní Šlechtovy restaurace je postupně přestavována pro nové využití jako sezónní restaurační zařízení. První, kdo projevil zájem začít s přeměnou, byl zednický mistr Václav Kubík z Holešovic, který se nabídl, že opraví vadnou hráz rybníka, aby mohl být znovu napuštěn. Odpověď od pražských stavů přišla až v roce 1809. Vůbec však nepomýšleli na opravu hráze, a kdyby přece, tak měli práce provést dělníci králova stavebního úřadu. To se ale také nestalo, protože císař nakázal pronajmout dno rybníka jako pole na tři roky Václavu Steinitzovi. Budoucí nájemce restaurace požaduje po pražských stavech mimo jiné vodovodní domek u Rudolfovy štoly, a aby louže, která zbyla z již vypuštěného rybníka, dostala eliptický či kruhový tvar a byla lemována zděnou terasou. Stavební písař, profesor Jiří Fischer namítal, že právě ta nepravidelnost vodní plochy dodává okolí romantičnosti. Stavové s žádostí naložili po svém a v roce 1809 nechali odbahnit koryto potoka odvádějící vody z Královské obory do ramena Vltavy. V roce 1810 si Steinitz za 3500 pronajal dno rybníka a hned ho osel, a aby měl kam dát sklizenou úrodu, byl mu pronajat i vodárenský domek u Rudolfovy štoly. Rok na to zaplavila pachtýři pole voda a ten se hned domáhal uzavírací šlajsny. Zbylá část rybničního dna byla i nadále zemědělsky obhospodařována. Později (roku 1855) by proražen tunel pod silnicí vedoucí od restaurace k bývalému rybníku.
V roce 1809 je jmenován zahradníkem v Královské oboře Josef Fuks, který hned vypracoval plánek, jak zvelebit území jemu svěřené ve stylu anglického parku. Mimo jiné se na plánku objevil velký vodotrysk na písčitém prostranství a koryto potoka odvádějící vody z bývalého rybníka do Vltavy dostalo tvář klikatícího se potůčku.
V roce 1855 již zahradničil v Královské oboře Jiří Braul, který na dně bývalého rybníka založil rozárium. V té době též c. k. stavební ředitelství nechalo postavit most přes potok na ohybu silnice západně od Šlechtovy restaurace. O rok později byly prováděny rozsáhlé úpravy v okolí restaurace. Vznikl velký květinový záhon, stanoviště kočárů bylo přesunuto na východ a byla u něj zřízena kamenná kašna pro napájení koní, která se zachovala dodnes.
V roce 1858 hrozilo Královské oboře úplné zničení. Ministerstvo obchodu uložilo zpracovat projekt na stavbu kanálu vedeného podzemím Letné až k Císařskému mlýnu. Projekt se skládal ze dvou průkopů a středního tunelu, dlouhého 6 sáhů. Těsně před vyústěním do řeky měl být vykopán přístav. K uskutečnění této myšlenky nakonec nedošlo.
V témže roce ale vzniká pro Královskou oboru mnohem významnější dílo. Architekt Karel Brust staví na louce pod letohrádkem vodotrysk. Původně počítal s tím, že postačí fontána o průměru 18 stop, ale při stavbě ji ještě o třetinu zvětšil. Kamenem ji obložil kameník Svoboda. Ppři prvním spuštění se však ukázalo, že vysoký trysk vody při malém větru stříká mimo bazén fontány. Stavba začala tedy nanovo a fontána byla rozšířena na dvojnásobek. I její náklady stouply z 1 110 na 2 023 zlatky. V rámci zvelebování obory zahradník Braul vysázel na rybničním dně alej taženou přes vrchol bývalého ostrůvku. O dva roky později Braul odebral nájemci oborního statku pole na dně rybníka, které bylo ve stínu a nerodilo. Na něm pak vybudoval písčitou dráhu pro jezdce, kterou časem rozšířil kolem celého rybníka. V roce 1865 byla oboře přislíbena částka 10 000 zlatek od státního ředitelství drah za zasypání jednoho průchodu pod traťovým náspem. Bylo hned mnoho nápadů, jak peníze využít. Jedním z nich bylo vybudování nové fontány před Šlechtovou restaurací, stejně velké jako na louce pod letohrádkem. Taková stavba by vyšla i s přívodním vodovodem na 1 200 zlatých. Tento záměr však nikdy nebyl schválen a realizován.
V roce 1775 postihla Královskou oboru povodeň a voda sahala až po okružní cestu (kolem rybníka). Odstraňování škod trvalo 15 týdnů. Jen oprava mostu přes potok trvala c. k. silničnímu eráru zhruba 2 měsíce. V roce 1881 pražští stavové uložili zemskému inženýrovi Josefu Mayerovi, aby sestavil rozpočet na výstavbu nového rybníka. Dno původního rybníka již dávno přestalo být polem a proměnilo se celé v park, ale správný anglický park bez vodní hladiny není myslitelný. Stavbu rybníka prováděli stavební podnikatelé Jan Kruliš a František Zelenka za cenu 20 926 zlatých, stavba byla zahájena 21. října 1881 a hloubení trvalo necelý rok. Poté byl rybník obezděn lomovým kamenem z Podbaby a měl hloubku 70 cm. 21. září 1882 byl rybník napuštěn. Ve shodě se starou tradicí dostal nový rybník zpestření ve formě různých druhů vodního ptactva, které se postupem času dosti rozmnožilo.
Na začátku dvacátého století nahradila kamenné opevnění Rudolfova rybníka zídka z cihel. Vyhlídky lemovalo dřevěné bílé zábradlí, které na mostech zdobily koše na umístění květin. V šedesátých letech nahradila cihlové opevnění rybníka zídka z dlažebních kostek. Na vyhlídky byla instalována stará kovová secesní zábradlí, bohužel ale velmi neodborně.
Použitá literatura: Novotný, Antonín (2000): Královská obora