Modřanská rokle

Rozloha: 126,5 ha
Katastrální území: Modřany, Cholupice, Libuš, Písnice
Nejvíce zastoupené dřeviny: trnovník akát, borovice černá, smrk ztepilý a borovice lesní
Převládající stanoviště: živná stanoviště nižších poloh
Věk porostů: Nejvíce je zastoupena 5. věková třída, tedy věk 81‒100 let
Plocha původních porostů: 121,4 ha
Plocha luk: 0,2 ha
Břehové porosty: 0,3 ha
Vodní plochy: 1,0 ha
Ovocný sad: 1,2 ha
Zpevněné plochy (cesty, parkoviště, aj.): 1,3 ha
Délka cest: 17,8 km

Cesty asfaltové: 3,5 km
Cesty mlatové: 0,8 km
Pěšiny: 13,5 km

Vlastník lesa: hlavní město Praha, zastoupené odborem ochrany prostředí MHMP
Údržbu provádí: Lesy hl. m. Prahy

MAPA lesa ke stažení (pdf)

Historie lesa

Až do začátku 20. století byla celá oblast převážně bezlesá a sloužila jako pastviny s výskytem rozptýlených dubů a keřů a se zajímavou teplomilnou květenou. Údolí Libušského potoka se v té době pyšnilo přirozenou nivou s říčními meandry, rostly zde jen sporé porosty vrb a olší. V okolí prameniště Písnického potoka se dokonce vyskytovaly zrašelinělé louky, kde rostly chladnomilné druhy rostlin podhorského charakteru. Poslední zbytky těchto luk byly odvodněny zhruba před 50 lety. Na jižních svazích se nacházely teplomilné travnaté plochy stepního charakteru.

Po roce 1910 se však začalo se zalesňováním, a to především nepůvodními druhy, jako je akát, smrk nebo borovice černá. Tyto výsadby vedly k narušení původních cenných ekosystémů.

V minulosti, až do 20. let 20 století, se zde také nacházelo několik lomů, kde se těžil stavební kámen využívaný při stavbách v okolí.

V souvislosti se stavbou sídliště Modřany byl v dolní části rokle zatrubněn Libušský potok a území využito jako stavební skládka, která spontánně zarůstala. K nápravě došlo v roce 2017, kdy bylo území vyčištěno, revitalizováno a vybudován rybník Lipiny.

Z dějin Modřanské rokle

Lesy v okolí Modřanské rokle a Cholupického vrchu patřily v minulosti většinou k velkostatkům Komořany a Dolní Břežany, malá část k panství Kunratice. Dvory Komořany a Komořánky byly v 16. století ve vlastnictví Sternů z Hirschfeldu, v roce 1621 byl majetek zkonfiskován a postoupen Zbraslavskému klášteru. V rámci josefínských reforem v roce 1785 byl klášter zrušen a panství Zbraslav bylo předáno náboženskému fondu. O 50 let později koupil toto panství kníže Bedřich Oettingen-Wallerstein. V roce 1865 byl oddělen od Zbraslavi velkostatek Komořany a prodán rytíři z Albertů. Poté se již majitelé měnili velmi často a ve 20. století byla většina pozemků ve vlastnictví obce Modřany. Od roku 2001 je pak vlastníkem Hl. m. Praha.

Území Modřanské rokle a Cholupického vrchu na mapě stabilního katastru z roku 1848 (pdf)

Rekreace

Modřanská rokle je oblíbeným místem pro rekreační aktivity obyvatel nejen blízkých sídlišť. Je snadno dostupná MHD a prochází tudy frekventovaná cyklotrasa. Páteřní cesta podél potoka je doplněna o několik menších tras a stezek, které slouží k procházkám a sportovním aktivitám. Prochází tu také naučná stezka, jejíž zastavení poskytují zábavnou formou informace o místní přírodě.

Pobyt zpříjemňují lavičky a drobné herní prvky na odpočinkových místech. Oblíbené je dětské hřiště nad retenční nádrží Libušská. Divoké skalní výchozy lákají k netradiční vyhlídce, ale pohyb mimo značené stezky není doporučený ani bezpečný.

Rádi bychom dlouhodobě docilovali rovnováhy mezi ochranou přírody a možností rekreace v přírodě. I z tohoto důvodu je na některých místech omezován přístup, aby se zabránilo poškození vzácných biotopů. Údržba cest a instalace informačních panelů pomáhají návštěvníkům lépe pochopit význam ochrany území.

Péče o les

Lesy v Modřanské rokli jdou obhospodařovány podle zásad trvale udržitelného hospodaření, což dokládá ekologicky přísný lesnický certifikát Forest Stewardship Council^®(FSC^®). Cílem je obnova a posílení přirozené druhové skladby a podpora původních listnatých dřevin. Snahou je, aby se dřevinná skladba co nejvíce blížila původnímu přirozenému složení porostů, s ohledem na mimoprodukční – zejména rekreační – poslání pražských lesů. Využívá se pestrá druhová skladba, menší část tvoří nepůvodní jehličnany (např. modřín, douglaska).

Zastoupení dřevin a věková skladba porostů

Současná dřevinná skladby byla ovlivněna výsadbami akátu v 50. letech minulého století. Nejvíce zastoupenou dřevinou je zde dub, následuje akát, borovice lesní a lípa srdčitá. Listnaté dřeviny jsou zde zastoupeny ze 70% a více než 40% porostu tvoří invazní nebo problematické dřeviny.

Naší snahou je, aby se zastoupení dřevin co nejvíce blížilo původnímu přirozenému složení porostů v daném území. Nahrazujeme proto nepůvodní a nevhodné druhy dřevin dřevinami domácími a stanovištně vhodnějšími. Současná i ideální (přirozená) dřevinná skladba jsou znázorněny v grafech níže.

Na území lesa převládají živná stanoviště nižších poloh, která přirozeně vyhovují zejména dubu, habru obecnému a buku lesnímu. Přirozené složení vychází z klimatických a půdních podmínek dané lokality (více o lesních stanovištích »).

Věková skladba porostů je jednou z hlavních charakteristik stavu lesa a vypovídá také mnohé o jeho historii. Graf č. 5 jasně ukazuje na nevyrovnanou věkovou strukturu, kde chybí mladé i staré porosty, a vypovídá o jednorázovém zalesnění původně nelesních ploch v polovině minulého století.

Přírodní zajímavosti

Geologie

Podloží Modřanské rokle tvoří horniny proterozoika a ordoviku, v nichž vytvořily erozní zářez potoky Libušský a Písnický. Závistský zlom, který roklí prochází, představuje hranici mezi těmito proterozoickými horninami štěchovické skupiny a ordovickým letenským souvrstvím.

Vyskytují se zde dobříšské slepence, které vznikly sedimentací v blízkosti pobřeží pradávného moře.

V místních lomech se těžily břidlice, štěrk a stavební kámen. Zbytky lomových stěn jsou dodnes patrné a představují zajímavé geologické lokality.

Vodní plochy v Modřanské rokli

Důležitou součástí ekosystému Modřanské rokle jsou její vodní plochy a toky. V rokli se stékají Libušský a Písnický potok, oba jsou lemovány mokřadními porosty, jejichž zachování je klíčové pro udržení biologické rozmanitosti. Pod svahy se místy vyskytují malé svahové prameny. V jihovýchodní části rokle se na Písnickém potoce nachází rybník Kalibárna, známý také jako Na Mýtině, pod kterým leží další dva malé rybníčky.

V polovině 80. let byla ve východní části rokle vybudována retenční nádrž Libušská k zachycení dešťových vod, která zároveň slouží jako stanoviště pro různé druhy rostlin a živočichů. Vegetace kolem nádrží zahrnuje rákosiny a plovoucí rostliny, například okřehek menší.

Rovnováhu vodního ekosystému zde ohrožují mj. invazní druhy ryb, například karas stříbřitý.

V roce 2018 byl na dolním konci rokle vybudován rybník Lipiny (více o rybníku »). Pro podporu biodiverzity v něm byly ponechány velké pařezy a kmeny stromů, tzv. mrtvé dřevo, které slouží jako úkryt vodním živočichům a ptákům. Rybník je určený k extenzivnímu chovu ryb.

Rostliny

Vegetaci v Modřanské rokli dnes tvoří směs původních a nepůvodních, vč. invazních, druhů – smrk ztepilý, borovice černá a z invazních druhů především trnovník akát, dub červený a v posledních letech i mahónie cesmínolistá. Území rokle je však také domovem řady cenných ekosystémů. Mezi nejvýznamnější patří:

Údolní jasanovo-olšové luhy: Tyto lužní porosty se nacházejí v nivě Libušského potoka. Jsou významné pro zadržování vody a podporu biodiverzity.
Teplomilné traviny a skalní vegetace: Na jižních svazích se dochovaly fragmenty xerotermních trávníků s rostlinami, jako je křivatec český pravý nebo kostřava sivá.
Lesní porosty: Většina lesů byla uměle vysazena a obsahuje nepůvodní druhy, které jsou postupně nahrazovány původními listnatými dřevinami, jako jsou duby a habry.

Živočichové

Rokle je domovem různorodé fauny. Žijí zde čtyři druhy netopýrů. V potocích a tůních se rozmnožují obojživelníci, jako mlok skvrnitý, ropucha obecná nebo skokan štíhlý a skokan hnědý. Z plazů lze zmínit slepýše křehkého a užovku obojkovou.

Při posledním průzkumu populace měkkýšů zde bylo zjištěno celkem 47 druhů, což dělá z Modřanské rokle nejbohatší stanoviště Prahy. Mezi nejzajímavější nálezy se řadí vrkoč lesní, v. rýhovaný, slimáčník táhlý, sklovatka rudá, podkornatka žíhaná či dvojzubka lužní.

Z ptáků tu můžeme mj. zahlédnout konipasa horského a v lesních porostech hnízdí vzácný jestřáb lesní.

Modřanská rokle poskytuje útočiště také pro rozmanité druhy hmyzu, včetně některých vzácných brouků. Jsou to například střevlíci, kteří obývají lesní porosty a vlhké okraje potoků. Na teplých a slunných svazích rokle lze nalézt xerotermní druhy, vázané na suché trávníky, jako jsou kovaříci nebo zlatohlávci.

Z hlediska výskytu motýlů není rokle příliš zajímavá. Jsou zde zastoupeni otakárkovití a vřetenuškovití vázaní na jižní svahy a skalní výchozy, dále noční druhy, např. běločárník habrový. Ze vzácnějších druhů můžeme jmenovat otakárka fenyklového.

Plány ochrany přírody

Příroda Modřanské rokle je ohrožena především znečišťováním Libušského potoka. Dále je to dlouhodobé sucho, kvůli němuž vysychají tůně, a které se dokonce již projevuje úhynem lesních porostů.

Populace obojživelníků a plazů je také negativně ovlivňována vysokou návštěvností oblasti, z porovnání s průzkumy z 80. let víme, že počet druhů i jedinců se značně snížil. Vodním živočichům neprospívá koupání psů ani vysoký výskyt plevelné rybky střevličky východní.

Jak je uvedeno výše, původní ekosystémy rokle jsou potlačovány ruderálními a invazivními druhy rostlin.

Cílem ochranářských aktivit v přírodě Modřanské rokle je