Mrtvé dřevo v sadech a lesích

Houby, ptáci, brouci anebo třeba netopýři nemají rádi, když je v sadech a lesích příliš „uklizeno“. Pro mnoho organismů je totiž nezbytná přítomnost tzv. mrtvého dřeva – rozpadajících se starých stromů, ať už stojících nebo padlých.

Co je mrtvé dřevo

Stromy a dřeviny v poslední fázi svého životního cyklu ztrácejí vitalitu, trouchnivějí, rozpadají se, schnou a umírají. Celý proces probíhá po mnoho sezon a u různých dřevin různým tempem. Po celou dobu tvoří takový rozpadající se kmen biotop pro bezpočet organismů, jakými jsou především houby a hlenky, mechorosty, lišejníky, brouci a další hmyz, roztoči a hlísti. Tyto tzv. saproxylické druhy jsou v některé fázi svého vývoje na mrtvém dřevu přímo závislé. Na další degradaci se přitom samy podílejí a proces rozkladu posouvají.

Život v dutinách

Už za života stromu se mohou objevovat dutiny, které si vytváří datlovití ptáci za účelem hnízdění. Často je pak obývají i jiné ptačí druhy, netopýři, malí savci nebo bezobratlí, například vosy nebo lesní včely.

Dutiny se ve stromech mohou tvořit také na místech všelijakých poškození a poranění. Jde o praskliny po úderu blesku nebo mrazové pukliny. Odchlípnutá kůra pak poskytuje úkryt hřadujícím netopýrům, různým plazům a obojživelníkům.

V prohlubních a rozsochách se vytvářejí dočasné nebo i trvalé vodní kapsy, které osídlí hmyz a plankton.

U země zase vznikají dutiny způsobené kořenovou hnilobou, v těch se líbí malým šelmám.

Doupné stromy mohou být i v Praze domovem vzácného malého štírka.

Nejcennější biotop

Za ideál můžeme považovat, když strom odžije celý svůj životní cyklus až do úplného rozpadu na jednom místě. Nejenom že během rozkladu poskytuje útočiště specifickým organismům, ale mrtvé dřevo je i dlouhodobé přírodní hnojivo, ovlivňuje cyklus živin v ekosystému a slouží také jako rezervoár vody v době sucha. Nejcennějšími biotopy jsou staré mohutné odumírající stromy s množstvím prasklin, dutin a skulin pod kůrou a spoustou mikrostanovišť pro hniloby kmene. Každý takový strom se po čase zcela rozpadne a život jeho obyvatel může pokračovat jen tehdy, mají-li se kam přestěhovat. Proto je důležité mít na jednotlivých lokalitách stromy různého stáří a v různých fázích rozpadu, aby byla zajištěna kontinuita života všech participujících organismů.

Staré stromy v našich sadech a lesích

Přestože nehospodaříme v pralese, sem tam se nějaký strom-dědeček objeví. Při obnově sadů a tam kde to jde, se snažíme staré kmeny chránit a zachovávat, ty ležící ponechávat na svých místech. Velmi cenné jsou skupinky dožívajících stromů na krajích obnovovaných ploch. Svou hodnotu mají i vývraty.

V lokalitě, kde chybí mrtvé dřevo vzniklé přirozeným procesem, je možné ponechat ležet přinesený kmen či vysoký pařez, časem své obyvatele přilákají.

Některé umírající stromy je ale potřeba naopak odstraňovat důsledně a včas. V současnosti jsou to smrky s čerstvým a zavadajícím lýkem a to v souvislosti s kůrovcovou kalamitou.

Setkáte-li se tedy v sadech a lesích s vývraty, padlými stromy a trouchnivými pařezy plnými chorošů, není to nedostatkem péče – naopak.

Vybrané stromy necháváme stárnout a trouchnivět. Nejcennější je mrtvé dřevo degradující přirozenou cestou. Neexistuje způsob, jak získat starý doupný strom osídlený všemi organizmy jinak, než si počkat. A takové čekání trvá desítky, ba i stovky let.