jerlín japonský
Sophora japonica
Japanese pagoda tree
Fabaceae (bobovité)
Charakteristika:
Bujně rostoucí opadavý strom s široce okrouhlou, někdy až kulovitou korunou. Koruna starých stromů je často velmi nepravidelná, kmeny se velmi brzy větví a strom netvoří dominantní průběžný kmen. Kůra je zprvu zelená, později šedá, během let se mění na podélně rozpukanou šedohnědou borku. Letorosty a větvičky jsou tmavě zelené alespoň do třetího roku, na letorostech jsou bílé lenticely, po vyrašení jsou letorosty chlupaté, avšak brzy zcela lysé. Listy jsou střídavě postavené, lichozpeřené, složené z 9 až 17 vejčitých lístků, které bývají na konci zašpičatělé. Listy jsou svrchu tmavozelené, lesklé na rubu, později šedozelené, krátce přitisklé, chlupaté. Na podzim se zbarvují žlutě, nebo někdy opadávají zelené s prvními mrazy. Květy rostoucí v dlouhých koncových latách na letorostech rozkvétají v červenci až srpnu. Květy mají žlutobílé zbarvení a jsou výrazně vonné. Plodem jsou dužnaté, zaškrcované zelené lusky, rovněž postavené v širokých latách. Na stromech drží po dozrání zhruba do začátku prosince.
Stanoviště:
Ideálně roste na osluněných místech v hlubokých půdách, dobře však snáší i půdy suché a kamenité, kde však prakticky netvoří průběžný kmen a brzy se rozvětvuje.
Výskyt:
I přes druhový název pochází jerlín japonský z Číny, jeho výskyt zasahuje až na Korejský poloostrov, v Japonsku se objevuje pouze v kultuře.
Introdukce:
Jeho růst v ČR je poprvé doložen z Královské obory z roku 1835, od roku 1776 je uveden v soupisu rostlin pěstovaných v botanické zahradě na Smíchově.
Zajímavost:
V čínském lékařství patří tento druh k nejvýznamnějším rostlinám, užívá se jako antibakteriální, protizánětlivý a pročišťující prostředek. Odvar z listů se používal při léčbě drobných povrchový ran. Strom, a to především jeho plody a kůra byl v minulosti používán jako zdroj žlutého barviva.
