lípa řapíkatá
Tilia petiolaris
Tilioideae (lípovité)
Charakteristika:
Jedná se rozložitý velký strom s obloukovitě převisajícími větvemi vyšších řádů. Koruna je oválná nebo vejčitá, ve stáří může být až nepravidelná. Dosahuje výšky až kolem 25 metrů. Kmen se výše v koruně větví na několik robustních kosterních větví. Kůra je v mládí hladká, světle šedá, během let se postupně mění na jemně podélně rozbrázděnou šedohnědou borku. Letorosty i pupeny jsou šedě plstnaté, starší větévky šedohnědé. Listy jsou nepravidelné, okrouhlé až okrouhle vejčité se srdčitou bází a nápadně dlouhým řapíkem (na rozdíl od Tilia tometosa). Díky dlouhému řapíku na větvičkách visí, což ještě umocňuje převislý charakter větvení vyšších řádů a dává taxonu nezaměnitelný vzhled. Listy jsou tmavozelené, na rubu pak bílošedě plstnaté, opět velmi nápadné. Na podzim se listy barví do jasně žluté. Květy se objevují později než u domácích druhů lip a to až v červenci. Mají žlutobílou barvu, jsou omamně vonné, více uzavřené a včetně listenu plstnaté. Plody s dřevnatým oplodím jsou plstnaté, kulovité.
Stanoviště:
Stejně jako ostatní lípy není druh nikterak náročný na kvalitu půdy ani světlo. Nejlépe však roste na vlhkých, ne však zamokřených nebo zaplavovaných, plně osluněných stanovištích, kde také vynikne její habitus. Jedná se o druh s jedním z nejhezčích habitů ze všech druhů u nás pěstovaných lip.
Výskyt:
Jedná se o taxon nejasného původu, dříve uváděn jako samostatný maloasijský druh, dnes některými autory označován za kultivar Tilia tomentosa.
Introdukce:
Jako první na území České republiky je uváděn z pražské Královské obory již roku 1835.
