nahovětvec dvojdomý
Gymnocladus dioicus
Kentucky coffee tree
Fabaceae (bobovité)
Charakteristika:
Statný strom dorůstající výšek mezi 15 až 25 metry. Koruna je řídká, zprvu štíhlá, ve vyšším věku se výrazně rozšiřuje. Stromy mají výrazně hrubou texturu. Šedou kůru brzy nahrazuje tmavošedá, ta je odlupčivá v podélných šupinách, ve stáří se mění v rozpraskanou borku. Mladé větvičky jsou nápadně tlusté, šedě ojíněné s malými pupeny, ale velmi výraznými listovými jizvami, mají výrazné hnědé lenticely. Raší nejpozději ze všech dřevin koncem května až v červnu. Listy jsou výrazné, velmi dlouhé, na bujných výhonech až jeden metr, listy jsou většinou dvakrát sudozpeřené. Jednotlivé lístky jsou vejčité, celokrajné, lysé. Opadávají s prvními mrazy, někdy se stihnou žlutě zbarvit. Hlavní listová vřetena mohou na větvích držet i 10 až 14 dnů po opadu listů. Květy jsou bílé až bílozelené, nenápadné, objevují se v latách spolu s rašením listů, květy poměrně výrazně voní. Plodem je nápadný dřevnatý lusk hnědofialové barvy dozrávající na podzim a opadávající až během zimních měsíců. Plody jsou jedovaté, objevují se výhradně na samičích rostlinách. V příznivých podmínkách na vlhčích stanovištích může nahovětvec i výrazně odnožovat a tvořit menší polykormony.
Stanoviště:
Ideální jsou vlhké, hluboké půdy a teplejší poloha. Výrazné zastínění a extrémní sucho snáší hůře. Městské prostředí, tedy zasolení a sušší podmínky snáší druh poměrně dobře.
Původ:
Severovýchodní část USA zhruba od Velkých jezer až po Arkansas.
Introdukce:
U nás je druh doložen poprvé roku 1776 z dnes již neexistující botanické zahrady v Praze na Smíchově.
Zajímavosti:
Aztékové ho považovali za léčivý, ale zároveň za posvátný strom, jeho pryskyřice sloužila jako kadidlo nebo ve směsi s tabákem jako směs ke kouření při různých rituálních obřadech. V domovině se dřevo využívá v řezbářství.
Kentucky coffee tree/Kentucky mahogany/American coffee berry/nicker tree
Gymnocladus dioicus
Fabaceae (bean family)
Description:
Stately trees attaining between 15 and 25 metres in height. The crown is sparse, initially slim and widening at a later age. The texture is markedly coarse. Grey bark soon gives way to dark grey bark peeling in lengthwise scales, which turns into fissured ross at old age. Young twigs are strikingly thick, with grey frosting and small buds yet prominent leaf scars and clear brown lenticels. They sprout in late May to June, the latest of all woody species. Leaves are prominent, as long as one metre long on sprightly sprouts, ant mostly doubly even pinnate. Individual leaflets are ovate, entire, and bald. They fall off with the first frost, sometimes having turned yellow. Main leaf spindles can remain on branches for 10 to 14 days after leaves falling off. Flowers are white to white-green and subdued, appear in panicles along with the leaves opening, and have a strong scent. Fruits are prominent brownish-purple woody pods ripening in the autumn and falling off in the winter. The fruits are poisonous and grow only on female specimens. The species can shoot off into small polycormons when conditions are favourable in moist stands.
Stand:
The species prefers moist, deep soil in warm regions. It does not tolerate strong shade and extreme drought very well. It tolerates urban environments, i.e. soil salt and drought, quite well.
Origin:
North-east part of the USA, roughly from the Great Lakes to Arkansas.
Introduction:
First documented in our country in 1776 in a botanical garden in Smíchov that no longer exists.
Points of interest:
The Aztec nation considered it healing, yet also a sacred tree; its resin was used as incense and, mixed with tobacco, it was smoked during rituals. Timber is used for wood carving in its homeland.
