Obléhací tábor Husitů před Novým hradem
Na místě Nového hradu se nacházel vojenský obléhací tábor, který na počátku husitských válek vybudovala vojska Pražanů za účelem dobytí královského Nového hradu u Kunratic. Příběh tábora nás zavádí do neklidné doby po prohrané bitvě o Vyšehrad na podzim roku 1420, kdy zůstal králi Zikmundovi v blízkosti Prahy jediný významný objekt – Nový hrad u Kunratic.
Husitská strana si mínila své vítězství pojistit, a proto přistoupila k něčemu, co bylo ve středověku, kdy se válčilo pouze v ročních dobách s příznivým počasím, velmi neobvyklé. Pražské vojsko dne 31. prosince 1420 vyrazilo k Novému hradu a oblehlo jej. Intenzivní obležení trvalo necelý měsíc. Již 25. ledna 1421 se v důsledku poškození zničující střelbou obléhatelů, která prakticky zlikvidovala ochozy na hradních hradbách, posádka hradu musela vzdát. Přes tuto krátkou dobu vojenské akce vybudovali Pražané před hradem impozantní obléhací tábor. Svou roli při tom nepochybně sehrálo i zimní období, které přinutilo husity věnovat podstatně větší pozornost ubytování svých bojovníků. Svůj tábor obléhatelé založili na vrcholu ostrohu před hradem, lidově zvaném Hřeben, který tím účinně zablokovali. Čelo tábora, které bylo od hradu vzdálené asi 140 metrů, chránil zemní val. Odtud byla na hrad vedena zdrcující střelba. Z písemných pramenů se dozvídáme o použití více palných zbraní a tří obléhacích praků. Zadní stranu ležení chránil příkop a dva valy, zpevněné ještě čtyřmi čtverhrannými baštami. Dnes dochované valy jsou pouze zbytkem původně většího zemního opevnění, které patrně na jeho vrcholu lemovalo dřevěné ohrazení nebo palisáda. V zadní části tábora, tedy mimo dostřel obránců hradu, se podél uliček nahromadily zahloubené stavby s ohništi, tzv. boudy, v nichž obléhatelé po dobu obléhání žili. Jejich pozůstatky se v okolí cesty dochovaly dodnes v podobě řad více jak dvou stovek různě velikých prohlubní. Od čela tábora směrem k hradu vedl doposud velmi dobře patrný několikrát zalomený přibližovací zákop – sapa, kterým se útočníci dostávali do blízkosti hradu.
Palné zbraně
Nejpozději od poloviny 14. století se na našem území objevují první palné zbraně, ve středověku souhrnně nazývány puškami. O jejich použití při hájení i dobývání hradu svědčí i nálezy olověných střel ve tvaru válečku, které podle velikosti ráže náležely nejspíše tarasnicím a menším hákovnicím.
Obléhací praky
Praky patřily po celý středověk mezi nejrozšířenější obléhací stroje. Jejich konstrukce zhotovované ze dřeva pracovaly na principu nerovnoramenné páky, přičemž pomocí protizávaží došlo k vymrštění projektilu uloženého na opačné straně ramene. Při bojové akci umožnil oblehatelům střílet na větší vzdálenosti i výrazně těžké projektily, které účinněji bořily obléhané stavby. Jako střelivo sloužily převážně hrubě přitesané kamenné koule. Při obléhání Nového hradu došlo podle kronikářů k nasazení nejméně tří praků. Nálezy kamenných koulí z vlastního hradu a obléhacího tábora nám tak bezpečně dokládají dramatické události z jeho dějin.
Vojenský tábor jako kulturní památka
Obléhací tábor před Novým hradem u Kunratic o velikosti 3,5 hektarů je unikátně dochovanou památkou svého druhu, jejíž význam přesahuje český rámec. Terénní pozůstatky obléhacích prací jsou však velmi zranitelné a zaslouží si proto naší ohleduplnost a ochranu před současnými aktivitami, jako je například jízda na horských kolech. Je věcí nás všech, abychom tuto památku, kterou nám závidí badatelé i příznivci historie kulturního dědictví z celé Evropy, dokázali zachovat i pro příští generace.
