Přírodní divadlo
Celková rozloha: 0,59 ha
Katastrální území: Liboc
Počet stromů (2021): 59
Ovoce k natrhání: ano, hlavně jabloně a třešně
Určené odrůdy
Slivoně: Chrudimská
Třešně: Doupovská černá, Troprichterova
Sevřený prudký svah osázený ovocnými stromy, tak lze nejvýstižněji charakterizovat sad „Přírodní divadlo” v Divoké Šárce. Věkovité jabloně, slivoně, třešně i ořešáky tu rostou nahloučené k sobě tak, že se vzájemně dotýkají korunami, jako by si povídaly. Mezi nimi pomalu přibývají malé stromky tradičních odrůd, které byly pečlivě vybrány na místa již doživších stromů.
Návštěvníci sadu zde mohou trhat ovoce, které v běžném sortimentu obchodů nenajdou. Z vysázených mladých třešní lze ochutnat například neobvyklou odrůdu Doupovskou černou. Ta plodí poměrně brzy, už v druhé půli června, a tak uniká vrtuli třešňové, která způsobuje červivost plodů u později plodících třešní a višní. Ve starých pomologických knihách tuto odrůdu nenajdeme a její původ je nejasný. Pravděpodobně to byl náhodný semenáč, který vyrostl v Doupovských horách.
Raritou zdejšího sadu je nevšední umělecký zážitek, který je možné si odtud jednou v roce odnést. Kde uvidíte vystupovat herce mezi jabloněmi a uslyšíte zpívat operní árie uprostřed skalních stěn? Právě ve zdejším sadu se pravidelně každý rok na podzim pořádá operní představení pro širokou veřejnost.
Pokud naopak někdo touží po klidném stinném místě, může se vypravit do ovocného sadu v jakýkoliv jiný den. Na rozdíl od hlavních šáreckých cest tudy po většinu roku prochází jen malé množství návštěvníků.
Historie
Podle historických zápisů i starých map zde bývalo do roku 1909 pole, které bylo následně převedeno na zahradu. Pozemek patřil různým soukromým vlastníkům a až v druhé polovině 20. století část pozemku získal i stát. Většina zde rostoucích stromů byla vysázena v 50. letech 20. století, čemuž odpovídají i vzpomínky místních starousedlíků.
Nedaleko odtud, když se sejde pěšinou ze sadu směrem k Šáreckému potoku, stojí Čertův mlýn. Do něj se více než před padesáti lety přestěhovala režisérka Jana Divišová, která je hlavní iniciátorkou obnovení divadla v Šárce. Dle jejích slov na pozemku sadu bydlela v pronájmu rodina Bitnerů, „Oni tam pobývali v poměrně těžkých podmínkách,” vybavuje si tehdejší dobu a dále pokračuje: „Dnešní sad byl zahradou, kde sázeli ovocné stromy. Kromě toho tam chovali i drobné zvířectvo – husy, kachny, králíky i slepice. Veškerou vodu pro své malé hospodářství obstarávali tak, že pan Bitner chodil strmou pěšinou dvakrát denně ke studánce Čertovka a na vahadlech měl dvě veliké konve na 50 litrů. Byla to řehole, kterou si málokdo dokáže v dnešní době představit. Bitnerovi tam takto žili až do své smrti asi v roce 1975. Od té doby tam přebývali bezdomovci,” uzavírá své vyprávění o historii a původu sadu.
Zajímavý je také osud zdejšího pozemku z hlediska historie pořádání divadelních představení. Kde se vlastně vzala myšlenka hrát uprostřed „divočiny”? Před první světovou válkou se po Šárce procházeli tři kamarádi – Jaroslav Kvapil, Antonín Fencl a Emil Pollert, kteří společně přemýšleli, jak by zdejší kus krajiny mohli využít. Šárka byla tehdy oblíbenou výletní destinací daleko za hranicí hlavního města. Padaly různé návrhy, až je nakonec napadlo zřídit zde letní scénu Národního divadla.
Zdánlivě bláznivá myšlenka nezapadla a 16. května v roce 1913 se v těchto místech odehrálo první operní představení Prodané nevěsty.
Nebyl to žádný malý podnikatelský plán, ale nákladná a složitá realizace. Kapacita divadla byla neuvěřitelných 9 526 míst k sezení a 8000 k stání. Pro srovnání: Národní divadlo má kapacitu 965 diváků. Následovaly úspěšné roky, kdy v divadle vystupovaly i slavné hvězdy tehdejší scény, jako byla Ema Destinová či Vlasta Burian. Činnost divadla byla z ekonomických důvodů ukončena v roce 1922. Pozůstalé prvky jeviště i hlediště byly rozkradeny nebo spáleny.1
Když se o dávných představeních v Šárce dozvěděla režisérka Jana Divišová, rozhodla se, že projekt opráší a znovu uspořádá představení v komornějším duchu. Celý projekt jí pomáhala uvést v život umělkyně Renée Nachtigallová. A tak se od roku 2005 každoročně v září odehrává v místech sadu vybraná opera. Dříve tam sice nebývalo tolik stromů jako dnes, ale návštěvnici představení se přizpůsobili. Operní pěvec Luděk Vele dokonce v rozhovoru pro rozhlas uvedl, že mu jeden divák jako Kecalovi nabídl jablko.
Péče o sad
V sadu se kosí dvakrát ročně. Nejprve se provádí jarní seč a následně na konci léta otava, tak aby bylo posekáno před představením. Seno se zde nesuší, jelikož je v sadu poměrně stín a vlhko, proto se biomasa odváží pryč. V okolních lemech sadu se odstraňuje náletový trnovník akát. Vyvrácené stromy či suché spadané větve jsou přesouvány na okraj sadu, kde slouží jako úkryty pro drobné živočichy.
Rostliny a živočichové v sadu
Půda v sadu je bohatá na dusík, což se odráží i v rostlinné skladbě. Zejména kopřiva dvoudomá zde vytváří dominantní porost, ale můžeme zde najít například nenáročný ptačinec trávovitý či jahodník obecný.
Někdy se zdá, že sad má až pralesovité formy, kdy postupně jeden strom vyrůstá z druhého nebo je k vidění vývrat starého věkovitého stromu.
Sad nabízí řadu dutin, které jsou příhodné pro ptáky, a tak zde můžeme narazit na špačky obecné i strakapouda velkého a mnoho dalších.
Z hmyzu je možné zmínit třeba okáče lučního, čmeláka rolního nebo vrtuli třešňovou. Vrtule třešňová je malá muška, která klade svoje vajíčka pod třešňovou slupku, a tam se z nich vylíhnou larvy. Ty se po pár týdnech konzumace třešně spustí na zem, kde se zavrtají aa přečkají zimu.
Zdroje informací
1 DIVIŠOVÁ, Jana, NACHTIGALLOVÁ, Renée a SOUČKOVÁ, Taťána. Divadlo v Šárce: publikace ke 100. výročí založení přírodního divadla v Šárce. Praha: Originální hudební divadlo Praha, 2013.
.jpg)
