Význam a hodnota sadů
Sad jako biotop
Z naší krajiny postupně zmizela nebo stále mizí řada různorodých biotopů. Zatímco některé bohužel v současné krajině nemají alternativu, kdysi běžná lesostep svou náhradní podobu má. Její význam může alespoň částečně nahradit ovocný sad. Zejména při použití vysokokmenné formy ovocných stromů a vhodné údržbě sadu dokážeme vytvořit biotop lesostepního charakteru příznivý pro celou paletu živočichů a rostlin. Klíčová je mozaikovitá seč bylinného patra, které je dostatečně osluněné i pod korunami stromů, a ponechávání stojícího, opět osluněného, odumírajícího či mrtvého dřeva v podobě kmenů nebo silných větví. Staré nebo mrtvé dřevo samozřejmě nalezneme i v lese, stejně jako bohaté společenstvo rostlin na louce. Sad je ale výjimečný tím, že dva z nejběžnějších biotopů spojuje v jeden. Pospolu tak nalézáme druhy lesní, luční, ale i druhy tzv. lesostepní, které se stinným lesům vyhýbají a na loukách jim zase chybí dřeviny, resp. jejich stín.
Sad jako rekreační prostor
V posledních letech neustále roste poptávka obyvatel měst po krátkodobé rekreaci v dostupné zeleni. Městské parky mnohdy působí příliš uměle a nezřídka drží návštěvníky na vymezených cestách. Volně rostoucí lesy bývají od městské zástavby vzdálenější a vzhledem k hustému podrostu i hůře přístupné. Ovocný sad nabízí stín stromů i volný pohyb po celé své ploše v průběhu celého roku. Rekreační potenciál sadu je velmi široký. Nejde přitom jen o běžné procházky. Plochy sadů mohou k hrám využívat školy i školky, ke sportovnímu vyžití běžci nebo cyklisti. Prostor mezi a pod stromy je možné využít i pro „obyčejné“ setkávání, posezení na lavičkách nebo dekách a pořádání pikniků. Nedoceněný je edukativní význam bezprostředního vnímání střídání ročních období. Málokde je k vidění tak jasný příklad přechodu vegetace ze spící podoby do kvetoucí, plně zelené a následně plodící formy.
Sad jako krajinný prvek
Jarní krajina protkaná kvetoucími trnkami na mezích či třešňovými alejemi kopírujícími zvlněné cesty je nesporně malebná. Kvetoucí prvek ovocných stromů a keřů obecně rozjasňuje nepříliš barevnou krajinu probouzející se ze zimního spánku. Nejinak tomu je i ve městech, kde může kvetoucí sad buď ostře kontrastovat s šedí velkoměsta, nebo naopak romanticky doplňovat červené sedlové střechy. Podobně i podzimní zbarvení mohutných třešní nebo hrušní dokáže příjemně obohatit krajinu o zajímavé tóny. Pravidelný výsadbový spon ovocných sadů ve městě může příjemně ladit s rozložením oken na fasádách blízkých domů, resp. s pravoúhlou geometrií přilehlých staveb. Na druhou stranu vůbec neruší, pokud pravidelná šachovnice ovocných sadů svítící ve volné krajině dává tušit dílo lidské ruky. V úrodných letech pak bližší pohled do korun hrušní a jabloní dokáže překvapit bohatostí pestrobarevných plodů.
Sad jako kulturní hodnota
Péče věnovaná sadu mnohdy po několik generací hospodářů se zúročuje především v době sklizně. V současnosti, při uplatnění několika málo odrůd ovoce, které jsou si navíc nesmírně chuťově podobné, se vytrácí původní odrůdová pestrost, udržovaná v sadech našimi předky. Ti dobře věděli, že ovoce zdaleka nemusí být použito jen na přímý konzum, jak se nejčastěji vybaví dnešní veřejnosti. Většina sklizeného ovoce v minulosti bývala nějakým způsobem zpracovávána. Vařila se povidla, sušily křížaly, pekly štrúdly, buchty a různé koláče, vyráběly marmelády, destilovaly pálenky, lisovalo se ovoce na mošt. A ke každému způsobu využití byly vhodnější jiné odrůdy. I v dnešní době se část úrody zpracovává a některé postupy dokonce zažívají mírnou renesanci, původní intenzitě využití ovoce se ale neblížíme ani zdaleka… Pokud budeme vysazovat staré odrůdy, umožníme zachování nejen jich samotných, ale i jejich tradiční formy zpracování a s tím i kus naší historie. Proto vysazujeme především odrůdy pěstované v období první republiky, rakouského mocnářství nebo ještě dříve. Praha se tak pomalu stává velkou genofondovou plochou.