Vodní nádrž Letná

Katastrální území: Holešovice
Typ nádrže: čerpaná z Rudolfovy štoly
Účel nádrže: akumulace vody pro závlahy, ekologický, krajinotvorný
Plocha hladiny: 6 377 m²
Objem nádrže: 10 268 m³
Objem nádrže při maximální hladině: 11 523 m³
Ostrov: 269 m²

Vlastník: Hlavní město Praha
Správa: Lesy hl. m. Prahy

Správa a údržba

Na nádrži je jednou měsíčně prováděna prohlídka. V rámci prohlídky probíhá kontrola a je měřena průhlednost vody. V rámci údržby je prováděno pravidelné sečení břehů, údržba zeleně a úklid.

Projekt vodní plochy

První návrh vodní plochy v Letenských sadech je zanesen již v plánu tehdejšího ředitele městských parků Františka J. Thomayera z 80. let 19. století. Tato vodní plocha měla být mnohem větší, než jak je navržena v současnosti, umístěním se ale oba návrhy překrývají. Rybník měl být napájen gravitačně vodou z Brusnice nebo Hradního vodovodu. Z rybníka měla voda odtékat svahem k Vltavě, kde měly být vodní kaskády.

Novodobá historie projektu se zrodila koncem 90. let minulého století, kdy začalo plánování závlahového systému Letenských sadů. Dimenzování velikosti nádrže vycházelo z bilančních výpočtů potřeby závlahové vody pro směrodatně suchý rok a z estetických a hygienických požadavků na min. provozní hladinu.

Rybník pro závlahy i relaxační místo

Nádrž na Letné bude sloužit jako zdroj závlahové vody pro celý park a zároveň je významným krajinářským a estetickým prvkem Letenských sadů.

Nádrž má při maximální hladině 227,2 m n.m. objem cca 11 523 m³, z čehož stálé nadržení představuje 10 268 m³. Kolísání hladiny při provozu závlah bude v rozsahu do 20 cm. Při poklesu hladiny o 20 cm se nádrž automaticky dopustí na maximální hladinu. Plocha hladiny je 6 377 m² a největší hloubka je 2,5 m. V nádrži je situován ostrov o ploše 26973 m².

Napájení a odtok nádrže

Ač se to na první pohled nezdá, Letenské sady leží na historické štěrkopískové terase Vltavy a pod relativně mělkou vrstvou zeminy (0,5–1 m) se nachází mocná vrstva štěrkopísku, která výborně drénuje vodu. Rostliny na Letné tak mohou trpět nedostatkem vody.

Napájení nádrže bylo původně navrženo z Litovicko-Šáreckého potoka skrze Hradní vodovod. Bohužel ani po mnoha letech jednání se nepodařilo dohodnout se Správou pražského hradu, proto přišlo ke slovu jiné řešení – čerpání vody na Letnou z Rudolfovy štoly. Původně měla být pro vstup do štoly použita šachta před Národním zemědělským muzeem, ale kvůli problematickým majetkoprávním vztahům bylo napojení provedeno až u nábřeží, tím se také minimalizovalo trubní vedení uložené ve štole. Původní návrh byl mnohem více technicistní, než je nyní výsledná podoba nádrže.

Nádrž je nyní napouštěna 1,16 km dlouhým potrubím, které přivádí vltavskou vodu čerpanou z Rudolfovy štoly. Po napuštění se čerpání vody zastaví a rybník bude doplňován dešťovou vodou svedenou ze zpevněných ploch bývalého Stalinova pomníku. Do budoucna se ale pořád počítá s napájením gravitačním. Voda sem bude přiváděna z Libockého rybníka takzvaným Hradním potokem.

Oříškem bylo i vypouštění nádrže. V okolí se totiž nenachází žádná dešťová kanalizace, proto původní návrh předpokládal vypouštění do kanalizace jednotné. Rybník by se však nadal zcela vypustit a cca polovina vody by se musela z rybníka vyčerpávat. Toto řešení se nám samozřejmě nelíbilo a díky usilovnému bádání v archivech a v terénu se podařilo objevit starý zapomenutý odvodňovací systém Stalinova pomníku, který odvádí dešťové vody přímo do Vltavy. Napojením nádrže na tento systém se dá voda zcela vypustit a může bez problému odtéci zpět do Vltavy.

Úprava břehů a ostrov

Většina břehů je pozvolná, pouze v místě budoucí čerpací stanice a v jižní části nádrže kde je terén níže než provozní hladina, byly vybudovány železobetonové zdi obložené kamenem. Celková délka nábřežních zdí je 117 m a jejich výška je 3–4,2 m. V místech vyšších zdí bylo osazeno kované zábradlí typické pro naše stavby. Pozvolné břehy byly v exponovaných částech opevněny kamennou dlažbou, aby břeh odolával častému přístupu lidí a jejich psích miláčků až k hladině. V méně exponovaných místech byl břeh opevněn pouze kamenným záhozem, který je překryt zeminou a osázen mokřadní vegetací. Aby nedocházelo ke ztrátě vody průsakem, je celá nádrž zatěsněna jílovitým těsněním s bentonitovou rohoží. Aby se voda v nádrži nekalila, bylo těsnění překryto geotextilií a kamenným pohozem.

Nádrž má ostrov, na který se dát dojít po 16 m dlouhém dřevěném molu. Na ostrově jsou vysazeny dva tisovce, což jsou americké opadavé jehličnany, které velmi dobře snáší zatopení vodou. Nátok do nádrže je řešen jako trychtýř, kde se voda dostane do vířivého pohybu a pak natéká přes kamennou kaskádu do nádrže, u které bude příjemné posezení. Trychtýř je překrytý kovanou mříží.

Vypouštěcí zařízení (požerák) je situován v jižní části nádrže a vede k němu pohodlné kamenné schodiště.

Do budoucna jsou plánovány vedle rybníka ještě dvě fontány a vodní prvek.

Fotografie stavby rybníka

Fauna, flóra a chov ryb

Nádrž nebude sloužit ke klasickému chovu ryb, ale ve spolupráci s pražskou ZOO zde bude probíhat záchranný program karase obecného, který z našich vod mizí. Nádrž časem osídlí obojživelníci, různé druhy bezobratlých živočichů vázaných na vodní prostředí a vodní ptáci. Nádrž se určitě stane i místem nočního lovu netopýrů.

Archeologický průzkum

V souvislosti s budováním této vodní plochy byl v roce 2021 proveden archeologický výzkum, jehož cílem bylo zdokumentovat všechny archeologicky relevantní jevy, které hloubení nádrže ovlivní. Výzkum byl prováděn pouze v plošném a výškovém rozsahu stavbou vyvolaného výkopu, přesto přinesl některé překvapivé výsledky.

Jaká byla očekávání?

Před každým archeologickým průzkumem jsou vždy vyjádřeny hypotézy očekávaných výsledků. Zde se tedy dalo předpokládat, že budou odhaleny:

stopy po těžební aktivitě v souvislosti s dobýváním břidlic v době vrcholného středověku,
stopy po zdejších vinicích vrcholného středověku až raného novověku, resp. jejich zázemí (viniční domky, lisy apod.),
relikty raně novověkých fortifikací (opevnění města),
pozůstatky po parkových úpravách z 50. a 60. let 19. století,
struktury související se stavebními aktivitami v průběhu 50. let 20. století (výstavba Stalinova pomníku),
stopy po známých historických událostech (táboření bojovníků Zikmunda Lucemburského v pražské kampani roku 1420, pruské bombardování Prahy roku 1742 nebo svatodušní bouře roku 1848).

Výsledky průzkumu

Dlužno říci, že hloubka archeologické sondy nedosáhla v celé odkryté ploše přirozeného terénu. Mohou zde být nadále zachovány antropogenní terény a situace z doby raného novověku či starší.

Ve výkopu pro budoucí vodní nádrž nebyly nalezeny žádné pozůstatky lidské činnosti datované před rok 1859, kdy byly realizovány první parkové úpravy.

Byly však rozkryty pozůstatky dočasné zástavby z 50. let 20. století, které byly překvapením. Jedná se o relikty čtyř budov (tří obytných a kuchyňské budovy) a inženýrské infrastruktury (systém kanalizace, studna aj.), které náležely k zázemí pracovního tábora, jenž byl součástí staveniště pomníku J. V. Stalina. V táboře byli nasazeni politicky perzekvovaní příslušníci PTP.

Tyto cenné nálezy obohacují archeologii pražského městského jádra o zcela nový chronologický horizont, tematický okruh a pramenné kategorie. Vzhledem k povaze objektů a jejich vztahu k výrazné a problematické epoše českých dějin, lze kulturněhistorickou hodnotu těchto terénů a objektů pokládat za mimořádně vysokou.

Historie místa vodní nádrže na Letné

Na skále a za hradbami

Na západní straně zkoumaný prostor sousedí s pražskou barokní fortifikací, jinak řečeno - jde o plochu těsně za hradbami města. V žádné dějinné epoše nebyl tento prostor osídlen a to proto, že geolo-pedologické podmínky (břidlicový suk pokrytý písky) ani mikroklimatické podmínky (odkrytá poloha nad svahem) nejsou k vybudování trvalého osídlení vhodné. Dle archeologů zde pramenil, dnes již zaniklý, Bubenečský potok.

Středověk

Ve středověku se letenská skála těžila na stavební kámen a ten se využíval zejména při výstavbě a opravě říčních jezů. Pozůstatky dřívějšího kamenolomu rozeznáme například ve skále odkryté pod dnešním Hanavským pavilonem.

Ze středověku máme na Letné doloženy také vinice.

Praha na dostřel

Historické zprávy, které o území máme, se vztahují zejména k válečným událostem.

V létě roku 1420 tábořilo několik týdnů na Letné Zikmundovo křižácké vojsko.

Poté nastala podobná situace roku 1741, kdy se v rámci válek o rakouské dědictví stala Praha místem obléhání francouzskými, bavorskými a saskými vojsky.

A nakonec lokalita Letenské pláně poskytla zázemí vojskům roku 1848 během svatodušních bouří.

Veřejný park

V polovině 19. století skoupil pozemky pražský magistrát a za účelem vybudování veřejného parku a byly provedeny rozsáhlé zemní úpravy. Letenské sady byly koncipovány jako rekreační a sportovní zázemí pro obyvatele městského centra a nově se rozrůstajících čtvrtí.

Pracovní tábor

Plocha, kde dnes najdeme vodní nádrž, byla v letech 1949−1954 součástí zázemí staveniště pomníku J. V. Stalina. Stál zde pracovní tábor pro příslušníky PTP, kteří prováděli stavbu. Jeho západní polovinu odkryl záchranný archeologický výzkum, byly nalezeny relikty budovy kuchyně a jejího sklepa. Vzhledem k povaze objektů a jejich vztahu k výrazné a problematické epoše českých dějin, lze tento nález považovat za velmi významný.

V létě roku 1954 byl tábor stržen a plocha tábora byla převrstvena až několik metrů mocnou navážkou, jež byla součástí druhé („stalinské”), dodnes platné koncepce parkové úpravy, vzniklé v letech 1954 až 1955.

Ač nebyla zkoumána plocha východně od nádrže, víme, že další zbytky tábora by se mohly nacházet až k úrovni paty bývalého pomníku.