Čimické údolí

Čimické údolí – sad v údolí »
Čimické údolí – alej »
Čimické údolí – sad nad rybníkem »

Čimické údolí – sad v údolí

Celková rozloha: 0,47 ha
Katastrální území: Čimice
Počet stromů (2021): 87
Ovoce k natrhání: ano

Určené odrůdy

Jabloně: Batul, Borovinka, Boskoopské, Croncelské, Gdanský hranáč, Gravštýnské, Gustavovo trvanlivé, Hvězdnatá reneta, Chodské, Kalvil červený podzimní, Krátkostopka královská, Malinové hornokrajské, Matčino, Ontario, Průsvitné letní, Smiřické vzácné, Studničné, Vejlímek červený, Zvonkové
Hrušně: Clappova, Konference
Slivoně: Althanova renkloda, Malvazinka, Oullinská, Švestka domácí, Wazonova renkloda
Třešně: neurčeno
Ořešák: neurčeno

Čimické údolí je mimořádné tím, jak dokáže skrýt návštěvníky před ruchem velkoměsta. Dříve bývalo pestrou mozaikou polí, pastvin a sadů. Dnes jeho zemědělskou historii připomíná právě jen zdejší sad a další doprovodné ovocné výsadby, jako nově vytvořená třešňová alej.

Obnovení sadu v Čimickém údolí se datuje do roku 2012, kdy byl osázen převážně starými odrůdami ovoce. Některé z nich možná již kdysi rostly na zdejších svazích a místní občané sklízeli stejné plody, jaké mohou ochutnávat dnešní návštěvníci údolí.

Mnoho nově vysázených ovocných odrůd již plodí. Je možné například ochutnat odrůdu Smiřické vzácné. Původ této odrůdy má zajímavou historii: své jméno dostala podle nálezu u obce Smiřice nedaleko Hradce Králové, ovšem později čeští pomologové zjistili, že se nejedná o vzácné české jablko, ale o původní odrůdu pocházející až z dalekého Skotska. Zde je známo pod jménem Gallowayské. Zajímavostí jsou i jeho zářivě světlé plody, které jsou poseté černými tečkami, jako by byly posypané mákem.

Zobrazení parcely PK 36 a PK 37 v katastrálním území Čimic (Zdroj: Originální mapy stabilního katastru 1:2 880 – Čechy, https://geoportal.cuzk.cz)

Historie

Čimice bývaly na konci devatenáctého století malou vsí za Prahou o několika gruntech a svůj zemědělský ráz si zachovaly relativně dlouhou dobu.

Dle nejstarších zjištěných údajů se v místech současného sadu od roku 1820 rozprostírala pole, jejichž vlastníkem byla Obec Čimická. Jednalo se o dvě parcely PK 36 a PK 37.

V roce 1899 získali parcely soukromí vlastníci. Postupně se během následujících let ustupovalo od polního hospodaření.

Dokladem je nejstarší dochovaná fotografie z roku 1924, kde jsou patrné ve spodní partii nynějšího sadu ovocné stromy.

V roce 1949 se dle údajů katastrálního úřadu změnila kultura u parcely PK 37 z pole na zahradu. V tomto období došlo k vysázení ovocných stromů po celé ploše parcely, jak je patrné i z leteckých snímků v roce 1953.

Místní pamětnice Ivana Tonyková si ze svého dětství vzpomíná, že zde rostly třešně, které však byly střežené. Jako malá si jich s kamarády chtěla pár natrhat, ale pozorný hlídač přiběhl a vyhnal děti ven ze sadu.

O druhé parcele PK 36 si vybavuje podrobnosti pamětnice Helena Tomášková, která se do Čimic přistěhovala v roce 1946, když jí byly čtyři roky. „Vzpomínám si, že na svahu byla chvíli provozována slepičárna panem Šrámkem. Slepičárna byla oplocená a stávala zde i bouda pro nezbytnou péči o zvířata. Přesné ukončení chovu si nepamatuji, ale odhaduji rok 1958.”

Helena Tomášková dále popisuje tehdejší Čimice: „Když jsem byla malá, byly v Čimicích statky, pole a pár domků. Škola tam nebyla, to jsme chodili pěšky do Chaber. Kolem byly různé sady, ve kterých, co si pamatuji, byly jabloně, třešně, hrušně a nejvíc švestky.

Oplocené je měli jen statkáři blízko horního rybníka, jinak ne. Vzadu nad mlýnem v Drahaňském údolí byl rozlehlý třešňový sad, kam chodívala mládež na rande,” vykresluje tehdejší dobu Helena Tomášková.

Také další pamětník pan Vokurka, jehož rodina vlastnila rozsáhlé zemědělské pozemky, si vybavuje především hrušně dole u pěšiny, která vedla do sadu směrem od nynějšího OC Draháň. Rostly zde takzvané Červencové, na které se chodilo na začátku prázdnin. Další hrušně byly vysázeny níže za první skálou v levém svahu směrem ke Koztoprtskému rybníku. Rozkládal se tam sad hrušní odrůdy Alexandra neboli Boscova lahvice. „Sad byl příznivě vysázen do svahu, tak se na stromy dalo lehce z jedné strany vylézt,” dodává pan Vokurka.

Přerod vesnice v městskou část přišel až v sedmdesátých letech dvacátého století, kdy zde bylo vybudováno rozsáhlé panelové sídliště a následně se celá zdejší výstavba zahušťovala rodinnými domy. Bohužel tím obec přišla téměř o celé historické centrum, které bylo z velké části zbouráno. Počet obyvatel Čimic v té době skokově vzrostl z tisíce na sedm tisíc.

Takto by se dal v krátkosti shrnout vývoj zdejší krajiny, ale je třeba zmínit jeden důležitý historický okamžik. Za komunismu zde byly zpřetrhány vlastnické vztahy k zemědělským plochám včetně těch ležících v Čimickém údolí. V padesátých letech přišlo veliké vyvlastňování a místní sedláci museli odevzdat svůj majetek do rukou státu.

Pamětnice Helena Tomášková si vybavuje s těžkým srdcem tu nelehkou dobu: „Dole v údolí si vojáci udělali střelnici a vedly se zvěsti, že se tam i popravovalo. Místní pole i sady byly zabaveny. Dodneška vidím, jak Pepíkovi Černému odváděli jeho milované, opečovávané koně do JZD. Byl to hrozný pohled.”

Část údolí následně připadla zahrádkářům, kteří si rozparcelovali svahy blízko zástavby. Ovšem je nutno zdůraznit, že to byli úplně jiní lidé než původní vlastníci. Zahrádky zde byly do roku 1978, později uvolnily místo nové zástavbě domů v ulici Na Zámkách.

Pozitivní událostí pro Čimické údolí bylo získání statutu zvláště chráněného území v roce 1968. Jeho ochrana dodnes trvá a hlavním důvodem vyhlášení je zachování obnažených skalních výchozů s teplomilnými společenstvy rostlin a živočichů. Ovocný sad postupně od 80. let minulého století zarůstal. Po roce 2000 se o údolí začal starat Magistrát hlavního města Prahy, oddělení péče o zeleň, který se rozhodl obnovit sad a doplnit tak zdejší chráněné území o další zajímavý prvek, jenž zvyšuje místní druhovou bohatost a zároveň odkazuje na zdejší zemědělskou historii.

Péče o sad

V sadu probíhá ostrůvkovitá seč v kombinaci s pastvou. Stromy jsou mulčovány, čímž se zlepšuje jejich životaschopnost, předchází se vysušování půdy a zároveň se využívá pokosená tráva. Pro zvýšení pestrosti se lokalita dosívá vhodnými rostlinami a ponechávají se zde torza starých stromů.

Další rostliny a živočichové v sadu

Zdejší skladba rostlin je tvořena převážně běžnými lučními rostlinami. Mezi nimi lze najít řadu léčivek, jako je například divizna velkokvětá, třezalka tečkovaná nebo pelyněk černobýl.

Z hmyzích zástupců je hojný bělásek řepový a můžeme narazit i na okáče poháňkového. Z brouků se zde vyskytuje bradavičník dvojskvrnný nebo páteříček tmavý, jehož název odkazuje na oblečení duchovních.

Údolní vlhkost a blízkost vodních ploch má vliv i na výskyt obojživelníků, a proto lze v sadu spatřit i jejich zástupce. Můžeme zde pozorovat třeba skokany hnědé, kteří patří mezi naše nejběžnější žáby.

Čimické údolí – alej

Kromě hlavního Čimického sadu je v údolí i třešňová alej. I když zdejší dožívající třešně působí majestátně, jako by zde stály od nepaměti, ani v těchto místech sad nebýval. Helena Tomášková vzpomíná: „Tam, kde jsou vysázené ovocné stromy, bývalo ve 40. letech 20. století pole Pepíka Černého. Traktor tehdy ještě neměl, proto choval koně, díky kterým vše obhospodařil. Místní kluci pole využívali na ‚hraní‛, naši Čimičáci na něj chodívali a vedli válku proti Bohničákům. Stříleli po sobě kamením a holky jim nabíjely šutry do praků. Samozřejmě Pepík Černý se bál, že mu pole poničí, proto vždy vzal koně a rozháněl děti od sebe. V zimě jsme tam zase chodili lyžovat.”

K vysazení ovocných stromů zde došlo na začátku 50. let minulého století. Postupně však sad zarostl a zbylo jen několik stromů rostoucích víceméně ve dvou řadách.

V roce 2018 proběhla dosadba mladými stromky, aby byl vytvořen tvar aleje.

Celková rozloha: 0,11 ha
Katastrální území: Čimice
Počet stromů (2021): 16
Ovoce k natrhání: ano