Cibulka
Celková rozloha: 0,8 ha
Katastrální území: Košíře
Počet stromů (2019): 92
Ovoce k natrhání: ano
Odrůdy
- Třešeň: Kaštánka
- Jabloně: Kožená reneta, Granát tříblický, Gdanský hranáč
Z ovocných druhů se tu nachází převážné jabloně a to i okrasné (Crittenden). Doplňkově zde najdeme kolem dvacítky třešní a šest hrušní.
V sadu lze najít i dvě bezinky stromovitého vzrůstu. Bezinka bývá často přehlížena jako plevelnatá rostlina. Přitom je to cenná léčivka, která má řadu využití.
Historie
Pozemek ovocného sadu je historicky svázán se zdejší usedlostí Cibulka, protože byl po mnoho let její součástí. Cibulka je jedna z nejstarších dochovaných pražských usedlostí. Střídali se v ní majitelé zpravidla šlechtických rodů a mezi jinými to byli v 16. století Cibulkovští z Veleslavína po nichž získala celá oblast jméno. Po třicetileté válce koupil usedlost Johann Georg von Funcke. Tento univerzitní profesor převzal Cibulku ve špatném stavu, protože i na ní se podepsala dlouhá válka mezi Habsburskou monarchií a jejími odpůrci. Johann Georg von Funcke usedlost zvelebil, přikoupil další pozemky a založil ovocný sad.
Pak se zde střídali další vlastnící, ale nejzásadnější proměnou zdejší krajina prošla na počátku 19. století, kdy byla Cibulka koupena biskupem a pasovským knížetem Leopoldem Thun-Hohensteinem. Ten si ji v roce 1817 pořídil za 112 000 zlatých s cílem vybudovat pro sebe letní sídlo za městem (Pro srovnání zedník mistr dostal za dva dny práce 1 zlatý). Původně zemědělská usedlost sestávající z vinic zahrad a polí, se pod jeho vlivem proměnila v zámeček s romantickým parkem, ve kterém najdeme řadu soch a rozmanitých staveb.
Leopold Thun-Hohenstein byl velmi vzdělaný a sečtělý šlechtic. V jeho knihovně lze najít díla pojednávající o tehdejších moderních zahradách Evropy. V jeho době svázané barokní principy pomalu nahrazuje anglická rozvolněnost s orientálními motivy. V duchu tehdejších trendů vytvořil koncept i pro celou usedlost. Ovocný sad v té době získal svou dominantu, a to Čínský pavilón. Bohužel se nedochoval v původní podobě. Dříve zde stála měděná figura Číňana se slunečníkem, která se ve větru pohybovala, a proto se někdy také nazýval Čínský mlýn. Stejně tak se za větru pohybovaly i skleněné zvonky umístěné na okrajích střechy. To vše bylo časem zničeno, zchátralo či bylo ukradeno. Dnes je sice pavilon chudší o výzdobu, ale poskytuje rozhled do kraje a také slouží jako připomínka tehdejšího zahradnického stylu.
Dalším důležitým přínosem Leopolda Thun-Hohensteina bylo, že nechal své pozemky zpřístupnit zdarma veřejnosti. V tehdejší době nebylo snadné cestovat jako dnes a tak návštěva jeho pozemků byla pro většinu obyčejných lidí jedinečná možnost, jak se seznámit s vývojem zahrad v Evropě.
Doba Leopolda Thun-Hohensteina znamenala pro Cibulku největší rozkvět. Později už docházelo k jejímu postupnému rozpadu. Péče o ní vyžadovala příliš velké množství peněz a času a žádný další majitel ji nedokázal rozvíjet či alespoň udržovat ve stejném rozsahu jako Leopold Thun-Hohenstein. V roce 1922 pozemek zakoupila Pražská obec a v roce 1983 se rozdělil poprvé majetek na park (jehož součástí je i sad) a usedlost. Park je dodnes v rukou hlavního města Prahy.
Historické kresby a fotografie
2.jpg)
.-rijen-1924-autor-tomas-vojta.jpg)
.jpg)
-1955-autor-eduard-hnilicka.jpg)
-1955-2-autor-eduard-hnilicka.jpg)
Vývoj parku a s ním i ovocného sadu poté vedl spíše k levnější a snadnější údržbě a menší péči. Ve druhé části 20. století byl postupně celý anglický park zalesňován a jeho jednotlivé prvky ať už sochy nebo stavby chátraly či byly devastovány. Rozloha ovocného sadu zůstávala stále stejná, jako to můžeme pozorovat z dostupných dat (stabilní katastr, h), ale nové stromy zde nebyly dosazovány. Pamětník Bohumil Dřížďal vzpomíná: „Tehdy tam byly hlavně třešně, jabloně a k tomu asi dvě hrušně.” To potvrzuje i další místní obyvatelka, která si vybavuje: „Chodívala jsem si tam před Vánocemi pro Barborky, stejně jako spousta ostatních.”
Vývoj sadu na ortofotomapách
Sad byl využíván spíše jako místo pro relaxaci a odpočinek a dlouho zůstával bez větších zásahů. Změna přišla až v roce 2000, kdy začala obnova celého parku, která trvá až dodnes. Postupně se restaurují sochy, rekonstruují jednotlivé objekty, opravují vodohospodářské prvky, znovu se kácením dřevin vytvářejí krajinářské výhledy.
Součástí obnovy je i revitalizace ovocného sadu. V roce 2007 se vykácela většina přestárlých stromů a místo nich se vysadilo přes osmdesát hrušní, třešní a jabloní. Tyto mladé stromy již plodí a místní obyvatelé tak znovu mohou ochutnávat staré ovocné odrůdy jako je například Gdanský hranáč. Je to jedna z nejstarších odrůd, která vznikla v 17. století v Pobaltí. Dobře snáší mrazy a má malinovou lehce kořeněnou chuť. Je to jedno z lehčeji určitelných jablek, protože se po jeho stranách táhnou charakteristické švy.
Další rostliny a živočichové v sadu
Zdejší fauna je ovlivněna blízkostí lesoparku. V době terénního průzkumu se zde hojně vyskytovali sojky obecné. Z nedalekého lesa bylo slyšet datla černého, jak hledá v okolním lese potravu. Botanicky není lokalita výjimečná.
