Sad na propasti

Celková rozloha: sad − 0,13 ha, stromořadí − 0,02 ha
Katastrální území: Sedlec
Počet stromů (2019): 25
Ovoce k natrhání: ano, jablka i třešně

Odrůdy

Jabloně: Akerö, Car Alexandr, Kalvil červený podzimní, Krasokvět žlutý, Řehtáč soudkovitý, Wealthy
Třešně: Granát, Kordia

Hledá-li člověk sad s romantickým výhledem, pak je v sedleckém sadu „Na propasti” správně. Daleko od ruchu centra metropole a zároveň nerušeně bez turistů lze odsud obdivovat Pražský hrad. Navíc o tomto sadu málokdo ví, protože je sice ve vlastnictví hlavního města, ale lze do něj vstoupit jen přes soukromé pozemky.

Dříve zde procházela spojovací cesta vedoucí od ulice Kamýcká až dolů k Vltavě, která však postupnou zástavbou zmizela. V současnosti existují dvě možnosti, jak se do sadu vydat, a obě v sobě nesou lehký nádech dobrodružství. První variantou je protáhnout se otvorem v zamčené bráně z ulice Nad Podbabskou skálou. Druhou je otevřít spodní branku u pozemku nedaleko vlakové tratě u Vltavy a vystoupat po schodech a pak po pěšině nahoru. Zdá se tedy, jako kdyby se návštěvník sadu musel „vkrádat“ kam nemá, ale není třeba se obávat postihu za vstup na cizí pozemek, protože právo průchodu je ošetřeno věcným břemenem.

Sad Na propasti byl vysázen v roce 2018. Rostou zde jabloně vybraných starých odrůd, z nichž stojí za zmínku například ruská odrůda Car Alexander. Právě jablka této odrůdy je už možné ochutnat, protože vysazený stromek začal plodit necelé čtyři roky po výsadbě. Má nepřehlédnutelně veliká sladká jablka, která je nejlepší konzumovat ihned po utrhnutí. Dříve bývala tato odrůda hojně vysazována do českých zahrad i kolem polních cest. V pomologické knize Moravské ovoce od Františka Suchého se dokonce dočteme i následujícího doporučení:

Car Alexander jest jablko pro naše poměry velmi cenné a nechť již ovocnářští labužníci nejsou mu nakloněni, doporučujeme každému pěstiteli, když pěstuje ve své zahradě tři jabloně, nechť mezi nimi má tuto odrůdu.¹

V současnosti již není tato odrůda tak v oblibě, právě pro obtížnou skladovatelnost a náchylnost k poškození.

Kromě jabloní je tu vysazené i krátké třešňové stromořadí. Výběr zasázených stromů tak umožňuje ochutnávat plody jak na začátku léta, tak i na podzim. Na okrajích sadu byly ponechány náletové ořešáky, které doplňují místní ovocnou skladbu.

Historie

Sad Na propasti je jeden z nejmladších pražských obecních sadů. Jak už bylo výše uvedeno, byl vysázen v roce 2018. Co tedy bylo na jeho místě původně?

V nejstarších doložených zápisech pozemkových knih je psáno, že od roku 1871 byl zdejší pozemek pastvinou, kterou vlastnila Anna Novotná pocházející z významné rodiny Pštrossů. Její otec byl podnikatel v koželužství, politik a majitel lysolajského a sedleckého statku. Právě statek po něm dcera Anna převzala a v rámci rozvoje cihlářství nechala vybudovat dvě nové kruhové pece v těsném sousedství pozemku dnešního sadu.²

Později v roce 1910 prodala Anna Novotná cihelnu včetně zmiňovaného pozemku známé cihlářské rodině Hergertů. Po druhé světové válce byl pozemek znárodněn a připadl Středočeským cihelnám a od roku 1953 až dosud je majetkem hlavního města Prahy. Po sametové revoluci byl pozemek krátce využíván jako pole, později však bylo upuštěno od jeho obhospodařování a postupně zarůstal náletovými dřevinami.

V roce 2017 byl pozemek díky odboru ochrany prostředí MHMP vytipován jako vhodné místo rekreační zeleně pro místní obyvatele a následně dalším rokem osázen ovocnými stromy. Dalo by se říci, že sad vznikl doslova na „zelené louce”.

Péče o sad

V sadu se seče dvakrát ročně. Některé části pozemku se nechávají neposečené pro bezobratlé živočichy. Na ponechaných ostrůvcích se vzrostlou trávou tak lze pozorovat motýly a další hmyz, který místo využívá pro svou pylovou pastvu i jako možnost úkrytu či místo pro rozmnožování. V budoucnu je v plánu dosev sadu dvouděložnými rostlinami.

Z motýlů se zde vyskytuje například perleťovec stříbropásek, okáč bojínkový, okáč luční, soumračník čárečkovaný či známý bělásek řepkový.

Zajímavosti

Nedaleko sadu je chráněné území přírodní památka Podbabské skály s vyhlídkou na meandry Vltavy. Právě v těchto místech byl spatřen otakárek ovocný³, který patří mezi ohrožené druhy České republiky.

I přes poměrně složitý vstup do sadu lze spatřit místní, kteří sad využívají k vyjížďkám na koních.

Za zmínku stojí, že když pozemek dnešního sadu vlastnila rodina Pštrossova, disponovala i právem na výhradní rybolov a těžbu ledu a písku z Vltavy.⁵

Zdroje informací

¹ SUCHÝ, František. Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského. Brno: Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, 1907.

^2,5 HÁJEK, Josef, BARTOŠ, Ladislav, KOBEROVÁ, Veronika, KIBIC, Karel, MALOUŠEK, Jan a SEMERÁD, Matouš. Cihly v historické architektuře Prahy: o výrobě a využití zdicích cihel: seznam pražských cihelen. Praha: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Praze, 2017.

³ Plán péče Podbabské skály 2008, autoři: Mgr. Petr Karlík Mgr. Milan Řezáč, Ph.D.