Biodiverzita ve vodním prostředí
Úředním jazykem je definováno, že „strategie ochrany pražské přírody a krajiny je postavena na principu zachování a obnovy biologické rozmanitosti a ekologické stability krajiny jako základu trvale udržitelného hospodaření v krajině a předpokladu udržení ekologicky vyváženého stavu při respektování měnících se podmínek prostředí.“
V posledních letech provádíme nemálo kroků k podpoře biodiverzity v Praze a to jak v suchozemském, tak i ve vodním prostředí.
Vracíme potokům život a jejich přírodní krásu
Ve 20. století došlo bohužel u většiny pražských vodních toků k regulaci a napřímení koryt, zatrubnění či vyložení dna betonovými lichoběžníkovými prvky, což způsobilo naprostou devastaci přirozených biotopů a vodního života. Naší strategií je obnova biologické rozmanitosti a vytvoření takového přírodního prostředí, které bude stabilní a vyvážené bez ohledu na momentální klimatické poměry, tzn. v suchém i v deštivém období.
Obnova původních koryt
A tak postupně na mnoha místech v Praze už můžete vidět navracení toků do stavu blízkého původnímu, zcela přírodnímu. Takovými místy jsou například Rokytka v okolí Hořejšího rybníka v Hloubětíně, suchý poldr Čihadla, Šárecký potok aj. Základem je odstranění betonu z koryt, ten dělá z řeky pouhou meliorační strouhu, dále odstranění starých nefunkčních betonových prvků například kolem rybníků apod. Na vhodných místech, pokud to jde, obnovujeme původní nivu. V oblasti Čihadel byla vytvořena soustava menších mělkých meandrujících ramen a tůní a tří malých rybníčků. Na ně navazující mokřad a kosené louky dále rozrůzňují prostředí.
Na jiných místech, kde nám vlastnictví pozemků kolem potoků nedovoluje koryto příliš rozšířit, se snažíme o alespoň částečné rozmeandrování a vytvoření střídajících se úseků s rychlejším a pomalým prouděním. Přirozenější podobě toku pomáhá zpevnění břehů pokládaným kamenem, tzv. balvanitou rovnaninou, nebo ponecháváme břehům jejich přírodní podobu, upravujeme je jen místy. Dno potoka ponecháváme přírodní, někde si na dně můžete všimnout mozaikově uložených kamenů. Vytváří se tak prostředí pro různé druhy vodních rostlin a živočichů.
Tam, kde je to vhodné, doplňujeme břehové porosty, nebo zakládáme nově celé litorální pásy zeleně.
Ptačí ostrovy a stěny pro ledňáčky
Při revitalizacích bereme zřetel na výskyt chráněných druhů rostlin a živočichů vázaných na vodu a podporujeme je vytvářením prostředí „šitého na míru“. Ledňáčci, kteří na Rokytku pravidelně zalétali, potřebují pro svá hnízda nory, které si sami hloubí do strmých břehů. Několik takových míst jsme na Rokytce záměrně vytvořili. K naší velké radosti zde ledňáčci zahnízdili hned v následující sezoně.
Svůj význam má budování drobných ostrůvků v toku. Nacházejí zde úkryt drobní živočichové i ptáci, přičemž cílem je, vytvořit pro ně dostatek hnízdních příležitostí. Ptačí ostrovy, které budujeme na rybnících (např. na Šeberáku) se stávají zimovištěm tažných druhů.
Mrtvé dřevo
Silné větve a zbytky kmenů ve vodě, tzv. mrtvé dřevo, jsou důležitým prvkem v podpoře vodního života. Dřevo jednak tvoří v toku překážku, která způsobuje přirozenou proměnu břehů a dna tím, že ovlivňuje rychlost a intenzitu proudění ve svém okolí. A pak především poskytuje útočiště mnoha vodním organismům od bakterií a řas přes vodní bezobratlé, obojživelníky, až k rybám. Že mrtvé dřevo a jím vytvořená stanoviště skutečně významně přispějí k vyšší početnosti druhů ryb, se opakovaně přesvědčujeme na Rokytce i Šáreckém potoce.
Tůně
Nepostradatelný prvek v pestré přírodní krajině jsou tůně. Budujeme je všude tam, kde je to možné. Zpravidla nemají stálý přítok a odtok, někdy jsou průtočné po deštích, některé dokonce periodicky vysychají. V tůních se usídlí řada druhů drobných vodních organismů a hmyzu. Potřebují je k životu obojživelníci, vážky, žábronožky i listonozi. Za hmyzem se stahují z volné krajiny jeho predátoři – ptáci a užovky.
Břehy tůní by měly být alespoň částečně zarostlé, různá míra oslunění opět zvyšuje diverzitu a o porost je nutné dále pečovat: vytrhávat rákos a orobinec, které zarůstají hladinu, vyřezávat případné náletové dřeviny a dělat to postupně tak, abychom prostředí udrželi co nejpestřejší. Z hlediska zachování kontinuity života v tůních je vhodné mít poblíž sebe několik tůněk různého stáří a hloubky.
Mokřady
Mohou mít podobu rákosiny v okolí rybníků, ale jsou to i podmáčené louky či břehy potoků. Donedávna v Praze zcela opomíjené biotopy mají téměř zázračný vliv na lokální klima. Mokřady mají schopnost zadržovat vodu, zpětným odparem regulovat teplotu a vlhkost vzduchu ve svém okolí, tím se snižuje prašnost a obsah alergenů v ovzduší.
Jejich další superschopností je čištění vody a to jednak mechanické: kal z vody, která do mokřadu přiteče se zde zachytí a usadí, ale dokáží vodu čistit i chemicky. Mokřad dokáže z vody odfiltrovat i dusičnany a fosfor a tak snižovat eutrofizaci (namnožení řas a sinic).
V neposlední řadě jsou mokřady domovem jedinečné flóry a fauny, která pro specifičnost tohoto prostředí jinde nepřežívá, mnoho i v Praze se vyskytujících druhů je chráněno (např. mlž vrkoč útlý).
Sucha i povodně
Oproti minulosti už dnes nikdo nerozporuje, že na vodních tocích totožná opatření chrání před suchem i povodněmi. Původní přírodní říční nivy a mokřady mají obrovskou absorpční schopnost a vodu, kterou při silných deštích a povodních pojmou, vydávají v suchých obdobích.
