Roztocký háj – Tiché údolí
Délka: cca 7 km
Počet zastávek: 12
Potřebný čas: cca 3 hodiny
Trasa: začíná na suchdolské vyhlídce na vltavské údolí, na níž se odbočuje z ul. Na Rybářce (odbočka žluté turistické značky). Dále pokračuje po žluté turistické značce přes Roztocký háj až do Roztok, odtud po modré turistické značce kolem Maxmiliánky údolím Únětického potoka až k Únětickému rybníku a dále opět po žluté turistické značce až do Starého Suchdola.
Přístup: K naučné stezce se dostanete městskou hromadnou dopravou – od metra A, stanice Dejvická, autobusy č. 107 a 147 do zastávky Kamýcká, odtud je první tabule naučné stezky vzdálena cca 800 m – půjdete Suchdolskou ulicí a ulicí Na Rybářce po žluté turistické značce.
Od poslední zastávky naučné stezky můžete pokračovat dále po žluté značce ke konečné autobusu č. 147 (zastávka Výhledy) nebo můžete projít ulicemi Pod Rybníčkem a Suchdolskou na konečnou zastávku autobusu č. 107 (zastávka Suchdol). Obě linky Vás dovezou zpět k metru.
MAPA naučné stezky se zaznačením zastávek (pdf)
Dnes působí okolí této naučné stezky dojmem klidného koutu přírody, který ožívá jen víkendovým ruchem návštěvníků. Má za sebou ale mnohé proměny a bohatou historii.
Z historie
Nejdříve ho formovaly jen přírodní síly – ve čtvrtohorách postupně vznikal činností vodních toků vltavský kaňon, a ten svojí členitostí a různorodostí podmínek napomáhal šíření rostlin a živočichů. V pravěku se přidal vliv člověka – lidé tu trvale žijí již 7000 let. Podle nedalekých archeologických nálezů byla popsána únětická kultura, která měla ve střední Evropě v době bronzové po pět století hlavní roli. V době slovanského osídlení procházela přes Únětické údolí důležitá cesta spojující sídlo na Levém Hradci
s obchodní cestou (vedla z Hradčan přes Podbabu, Suchdol, sedlo Kozích hřbetů a Únětice do severských zemí).
Přeměna krajiny v čase
Tak jako většina české krajiny, prošlo i toto území v uplynulých dvou staletích nápadnými změnami. Údolní nivu
Únětického potoka kdysi proměnila výstavba zdejších čtyř mlýnů s náhony a mlýnskými nádržemi, v jejichž okolí vznikly kosené louky. Mlýnská činnost ale postupně zanikala a dnes už jsou jen místy patrné zbytky jejich náhonů a
rybníčků. Nesekané vlhké údolní louky začaly opět zarůstat přirozeným náletem.
Až do 19. století byla většina údolních svahů díky tradiční pastvě velkého počtu domácích zvířat, hlavně ovcí, prakticky odlesněna. Když pastva v polovině 20. století ustala, byla část ploch zalesněna. Na část se spontánně rozšířily náletové dřeviny, které vytvořily dnešní druhotné lesní porosty.
Nejzajímavější části dochované přírody jsou ve třech na sebe navazujících chráněných územích.
V přírodní památce Sedlecké skály se dochovaly významné fragmenty skalních stepí a bohatá společenstva skal.
Fauna a flóra
V přírodní rezervaci Roztocký háj – Tiché údolí se na části plochy dochoval přirozený les a v něm se vyskytují typické a významné druhy fauny bezobratlých. Žije tu i početná ptačí populace (asi 80 druhů – hnízdí tu např. i žluna zelená, žluna šedá a krutihlav obecný). V přírodní rezervaci Údolí Únětického potoka jsou nejcennější potoční niva, zbytky vřesovišť na severních svazích a skalních stepí a lesostepí na skalnatých hřbetech na k jihu obrácených svazích údolí s bělozářkou liliovitou, křivatcem českým, vemeníkem dvoulistým a dalšími. Je to lokalita s jedním z největších druhových bohatství hmyzu v Praze. Ptačí a savčí fauna je podobná jako v Tichém údolí, významný je zdejší výskyt ještěrky zelené.
