Údolím Dalejského potoka

Trasa: začíná na Řeporyjském náměstí a vede údolím Dalejského potoka přes lomy v národní přírodní památce Dalejský profil k vlakovému nádraží Praha – Holyně, dále kolem Červeného lomu do Prokopského údolí. Poslední zastavení je pod viaduktem v Hlubočepích, odkud je možno se vrátit vlakem zpět do Řeporyjí.

Stav: Rekonstruována r. 2011

Dopravní přístupnost MHD: autobusy č. 249 a 256 - zastávka Řeporyjské náměstí, vlakem – stanice Praha – Řeporyje nebo Praha – Hlubočepy nebo, chcete-li jít jen kratší trasu, stanice Praha – Holyně.

MAPA naučné stezky se zaznačením zastávek (pdf)

Leták naučné stezky ke stažení (pdf)

Přírodní park Dalejské – Prokopské údolí, kterým naučná stezka vede, byl vyhlášen na ochranu přírodovědecky cenných ekosystémů a zahrnuje celou řadu zvláště chráněných území. Přitom se nejedná o krajinu člověkem nedotčenou, právě naopak – byla osídlena již od pravěku. 

Svědčí o tom nálezy části kostry pravěkého lovce mamutů z již zaniklé Prokopské jeskyně a zlomků keramiky z období neolitu z Klukovické jeskyně nebo doklady o osídlení prostoru Butovického hradiště, které zažilo vrcholný rozkvět v 9. stol., již z doby mladší a pozdní doby kamenné, a osídlení území dnešních Řeporyj z doby železné.

Novověké hospodaření lidí připomínají pozůstatky mlýnů a opuštěné vápencové lomy. Těžba vápence měla na jednu stranu negativní dopady – mimo jiné způsobila zánik unikátní  Prokopské jeskyně i zdejší dominanty, kostela sv. Prokopa ze 17. století.

Kromě hospodářského významu se ale mnohé zdejší lomy staly významnými paleontologickými nalezišti zkamenělin
z období od nejvyššího ordoviku po střední devon (nalézají se tu např. graptoliti, ramenonožci, trilobiti, části lilijic) a byly
v nich stanoveny důležité geologické profily. Unikátní technickou památkou jsou dva 25 m vysoké železniční mosty tzv. Pražského Semmeringu, úseku železniční trati mezi Smíchovským nádražím a Jinonicemi. 

Fauna a flóra

Z živé přírody tu jsou předmětem ochrany zejména teplomilná společenstva skalních štěrbin a skalních a travních stepí. Roste tu např. koniklec luční český, bělozářka větevnatá, kavyly Ivanův a sličný, devaterníček šedý a černohlávek velkokvětý. Bohatá je také fauna bezobratlých, ať již se jedná o motýly
(k nejvzácnějším patří okáč skalní), plže nebo nejrůznější druhy brouků. Z plazů se tu vzácně vyskytuje i ještěrka zelená. Hnízdí tu asi 60 druhů ptáků, mimo jiné i slavík obecný. 

Na pravé straně údolí nacházíme Dalejský háj, tvořený teplomilnými dubovými a habrovými porosty
s příměsí dalších dřevin. V keřovém patře lesa na jaře jako první žlutě rozkvétá dřín, v bylinném patře pak najdeme celé koberce hájové květeny. Je prokázáno, že les zde vždy existoval, a to i v době, kdy skály na levém svahu údolí bývaly vlivem intenzivní pastvy skotu a ovcí prakticky holé.