Třešňovka pod Kozákovou skálou
Celková rozloha: 2,3 ha (část sadu není ve správě OCP MHMP)
Katastrální území: Liboc
Počet stromů (2019): 132
Ovoce k natrhání: ano
Odrůdy
- Třešně: Baltavarská, Dönissenova, Doupovská černá, Droganova, Germersdorfská, Hedelfingenská, Karešova, Ladeho pozdní, Moreau, Napoleonova, Rychlice německá, Schneiderova
- Jabloně (neurčené)
Třešňový sad je ukrytý v závětří Kozákovy skály. Je zde přes sto třešňových stromů v různých věkových stádiích. Řada starých však výrazně prosychá. Bohužel se na starších třešních patrně podepsalo nedávné velké sucho. Suché a dožívající stromy v sadu ponecháváme jako tzv. mrtvé dřevo. Od roku 2010 však v sadu přibývají i nové třešňové stromky starých odrůd, jako je Doupovská nebo francouzská Moreau. Kromě třešní zde roste i několik starých jabloní, které bohatě plodí. V sadě jsou ponechány suché stromy i hromady dřevní hmoty jako stanoviště pro celou řadu organismů.
Historie
Pokud stojíme v dnešním třešňovém sadu a rozhlédneme se, působí na nás zdejší krajina téměř nedotčeně. Nejsou tu domy nahloučené na sobě jako jinde v Praze, přitom se jedná o jedno z prvních osídlených míst v Českých zemích. Lidé se zde pohybovali již od pradávna. Archeologové nedaleko objevili nálezy z doby kamenné.
Největší rozmach z hlediska osídlení však dosáhla tato oblast v předpřemyslovské době. Slované vybudovali na přilehlé Kozákově skále rozlehlé hradiště, které se stalo obchodním střediskem Středních Čech. Sestávalo se z vnitřního hradiska a dvou předhradí a bylo chráněné četnými valy, z nichž jeden prochází právě třešňovým sadem. Významnou roli obchodního střediska posléze převzal Levý Hradec a Pražský hrad.
O mnoho let později, někdy v polovině 19. století, můžeme z map stabilního katastru i z pozemkových knih vyčíst, že se zde nacházela pastvina. Výsadba sadu proběhla pravděpodobně na přelomu 19. a 20. století. Ze starých fotografií je dobře patrné, že v roce 1923 se zde nacházely již vzrostlé stromy. Také je možné si povšimnout, že v těsném sousedství sadu probíhala rozsáhlá těžba kamene.
Změna druhu pozemku z pastviny na zahradu se do pozemkových knih dostala v roce 1925. Další výsadba proběhla mezi lety 1938−1945, což je patrné z porovnání leteckých snímků.
Divoká Šárka byla významným výletním centrem Pražanů, kteří sem jezdili odpočívat. Říkalo se jí České Švýcarsko nebo dokonce miniatura Alp. Ztvárnění našla v dílech malířů, sochařů i spisovatelů. V roce 1951 se však stala i místem zábavy, kterou bychom si dnes mohli stěží představit. V Šárce se jel terénní závod motorek. Později v roce 1961 se zde konalo dokonce i mistrovství Evropy motokrosu za velké přízně diváků. Jedním z přihlížejících byl i pamětník Petr Šmíd, který si vybavuje toto: „Tehdy byla v Šárce hlava na hlavě. Mistrovství Evropy jeli i naši v tehdejší době špičkoví jezdci a my jsme jim přišli fandit. Mělo to skvělou atmosféru. Závodníci kličkovali v sadu mezi stromy”.
Postupně však převládly zájmy ochrany přírody a tato cenná lokalita byla jako první v Praze vyhlášena památkovou rezervací v roce 1964. Sad byl chvíli i ve správě Státního statku Praha, který jej měl vyznačen ve své evidenci. Nechával jej však k volnému využití a spíše se o něj staral jako o rekreační plochu.
V následujících letech však sad postupně zarůstal. Až v roce 2002 začala jeho obnova. Nejprve byly ošetřeny stávající staré stromy. O osm let později, se začalo s dosadbou nových třešní.
Další rostliny a živočichové v sadu
Sad je v těsném sousedství přírodní rezervace Divoká Šárka a sousední Kozákova stráň patří mezi cennou pražskou botanickou lokalitu. Právě tato blízkost významně ovlivňuje druhovou pestrost sadu. Nalezneme tu suchomilná společenstva, jejichž představitelem je třeba hvozdík kartouzek či sukulentní rozchodníkovec velký. Dále zde roste např. divizna knotovkovitá, šedivka šedá, šalvěj hajní nebo svízel šiřišťový, který voní po medu a užívá se v lidové medicíně. Z keřů je v celém sadě hojně zastoupen jedovatý brslen evropský. V sadě je možné také pozorovat řadu motýlů, třeba modráska jehlicového nebo ohniváčka černočárného.
