Třešňový sad U Hvězdy

Celková rozloha: 0,5 ha
Katastrální území: Liboc
Počet stromů (2019): 18 nových stromů
Ovoce k natrhání: dožívající stromky z bývalých zahrádek plodí, nové výsadby teprve plodit začínají

Odrůdy

Třešně: Doupovská černá, Droganova, Karešova, Ladeho pozdní, Moreau, Napoleonova

Sad v sousedství kostela sv. Fabiána a Šebastiána a nově zbudovaného rybníka je jak z Ladových obrázků. Vznikl na místě bývalé zahrádkářské kolonie.

V roce 2017 zde bylo vysázeno 18 mladých vysokokmenných ovocných stromků − jedna jabloň, jedna hrušeň a šestnáct třešní. Všechny nové stromky patří k odrůdám známým již před druhou světovou válkou − tedy patří mezi takzvané staré odrůdy. Z třešní zde roste například Ladeho pozdní, která jak název napovídá, dozrává na třešně neobvykle pozdě až ke konci léta. Nebo vzácná Doupovská černá tedy česká třešeň z Doupovských hor.

V sadu dožívají stromky, které zde zbyly po zahrádkářské kolonii a ozvláštňují místní druhovou pestrost. Můžeme tak kromě třešní v létě ochutnávat i jablka.

Pro návštěvníky jsou zde zbudovány kamenné zídky s četným posezením. Zídky jsou zbudovány na sucho a různé skuliny mohou sloužit jako úkryt pro živočichy. Na zídce jsou umístěny lavice pro posezení.

Pod stromy byla vyseta speciální luční směs a sad je tak zejména v létě plný rozkvetlých květin.

Ideální návštěva sadu přichází na letní měsíce, kdy dozrávají třešně a místní voda přímo vybízí ke koupání. Nad sadem se bělá kostelík svatého Fabiána a Šebestiána a dokresluje celou atmosféru klidu. Je snadné zde zapomenout, že jsme v Praze

Historie:

Třešňový sad se rozkládá na mírném svahu pod kostelem sv. Fabiána a Šebestiána. Na začátku 19. století na území dnešního sadu bývalo pole, které patřilo k libocké farnosti. Právě pro svou svažitost bylo v zimě velmi oblíbené a mnoho libockých dětí se na něm naučilo lyžovat.

Dole pod svahem, v místech dnešního rybníka Terezka, bývala oblast silně zamokřená a pro obdělávání ne tak vhodná. Proto se tam pásávaly krávy. Na nedalekém potoce zase sídlili takzvaní „řetízkáři”, tedy kováři, kteří v kůži čistili řetězy (z vyprávění pamětníka Petra Šmída).

Po farnosti převzal do své správy území Státní statek Praha, který jej vlastnil, ale nechával jej svému osudu. Od té doby již pozemky dnešního sadu zůstaly v rukou hlavního města.

V 60. letech 20. století, se zdejší zemědělská krajina začala pomalu přibližovat městské. U farní zdi byly vystavěny garáže a na svahu vznikla zahrádkářská kolonie, která se později rozšířila i do údolí. Takto se hospodařilo až do 90. let minulého století. Poté údolní část zahrádek musela ustoupit soukromé společnosti, která zde měla do roku 2004 skladové prostory. Od té doby přišel největší úpadek celého místa, které zarůstalo a pustlo. Usídlili se zde bezdomovci a postupně zanášeli lokalitu odpadem.

V roce 2017 započal magistrát s revitalizací celé oblasti. Rozhodl se ji celou otevřít veřejnosti a přeměnit v místo odpočinku a relaxace. Zbývající zahrádky byly zrušeny a vše bylo vyčištěno od nánosů odpadu. Na svazích byl vysázen třešňový sad ze starých historických odrůd.

Další rostliny a živočichové v sadu

Na svahu je možné nalézt suchomilná společenstva rostlin (např. rmen barvířský). Vzhledem k blízkosti vodní plochy se v sadu vyskytují i živočichové potřebující ke svému vývinu vodu jako jsou například vážky. Právě kombinace vodního a terestrického ekosystému dává lokalitě vyšší druhovou rozmanitost.