Arboretum
Celková rozloha: 0,3 ha
Katastrální území: Jinonice
Počet stromů (2019): 42
Ovoce k natrhání: ano
Odrůdy
- Třešně: Dönissenova, Karešova, Napoleonova, ptačí
- Jabloně: Malinové holovouské, Panenské české, Parména zlatá, Astrachán bílý, Kožená reneta zimní, Matčino, Malinové hornokrajské, Sudetská reneta, lesní
- Hrušně: Krvavka, Špinka, Amanliská, Herbertova máslovka
- Slivoně: Durancie, ringle
- Ostatní: Ořešák královský, jeřáb obecný, jeřáb oskeruše, morušovník černý, morušovník bílý, kdouloň obecná, mišpule velkoplodá, klokoč zpeřený
Arboretum je nejpestřejší sad v celé Praze. Sestává se z původních českých dřevin a je rozdělen na čtyři sekce, které na sebe navazují:
- šípáková doubrava,
- ovocný sad (Babiččiny odrůdy),
- méně známé ovoce,
- dubohabřina.
Pokud se vydáte do sadu Arboreta v dopoledních hodinách, možná se vám poštěstí vidět na pražské poměry neobvyklý obrázek. Obden sem chodívá již desítky let sekat trávu místní chovatel králíků pan Milan Špirakus. „Jako malý jsem v padesátých letech chodíval kosit společně se svým tatínkem a dodnes v této tradici pokračuji.” vzpomíná s úsměvem. Možná i díky této pravidelné seči je louka v létě pokrytá rozkvetlými květinami. V srpnu zde můžeme najít doslova kakostový koberec. Kromě pana Milana Špirakuse seká sad ještě firma placená magistrátem.
Historie
Pozemek, na kterém je dnes vysázeno Arboretum, býval původně loukou. Mnoho let patřil k rodovému majetku Schwarzenbergů. Toto vlastnictví trvalo až do roku 1923, kdy na základě smlouvy trhové přešlo vlastnické právo na hlavní město Prahu. Ta si pozemek nechala po druhé světové válce z větší části oplotit. Přesný rok oplocení není znám. Podle pamětníka Milana Špirakuse byl pozemek v roce 1953, když jeho rodina začala chodit na Albrechtův vrch na trávu pro králíky, již oplocený. Na starých leteckých snímcích je plot patrný až v roce 1966.
Důvodem oplocení byla skutečnost, že se zde údajně nacházely dvě studny, které byly propojeny s důležitým vojenským krytem v Prokopském údolí. Louku před plotem obhospodařoval Státní statek až do doby než se začalo stavět přilehlé sídliště, tedy do roku 1974. Poté už v důsledku stavby sídliště, bylo pro Státní statek složité se o pozemky starat a tak rodina pana Milana Špirakuse začala pozemek před plotem pravidelně sekat, aby uživila doma chované angorské králíky. Oplocená část louky postupně zarůstala kopřivami a náletovými dřevinami.
V roce 2010 se magistrát rozhodl celou oblast zpřístupnit a zrevitalizovat. Plot se nechal odstranit, byly zlikvidovány ruderální porosty a odstraněny skládky. Na louku bylo vysázeno miniarboretum zaměřené na původní české dřeviny.
Další rostliny a živočichové v sadu
V léte je louka v sadu fialová kakosty. Z motýlů zde byl pozorován okáč šedohnědý či žlutokřídlec šťovíkový. V současné době je sad na mnoha místech rozrytý od divokých prasat.