Na Punčoše (V hrobcích)

Celková rozloha: 0,67 ha
Katastrální území: Jinonice
Počet stromů (2021): 179
Ovoce k natrhání: ano, je možné ochutnat jablka, třešně i višně.

Určené odrůdy

Jabloně: Bláhovo oranžové, Boskoopské, Croncelské, Grávštýnské, Matčino, Ontario, Průsvitné letní, Zvonkové
Třešně: Libějovická
Višně: Erdi Bötermö, Morela pozdní, Oblačinská
Meruňky: neurčeno

Sad ležící vedle cesty vedoucí do Prokopského údolí. Ač se zdá veliký, ve skutečnosti je jen cípem rozlehlého sadu. Zůstalo zde pouze 5 % plochy z třinácti původně osázených hektarů.

Dnes zde lze najít pestrou ovocnou směs zahrnující staré i mladé třešně, jabloně, višně a v malé míře meruňky. Stromy rostou na rovném pozemku a jsou obklopeny téměř ze všech stran křovinným lemem.

Historie

Produkční sad hlavního města zde byl založen v šedesátých letech dvacátého století na polních pozemcích. „Pouze v horní části nebyla orná půda, ale pozůstatek starého selského třešňového sadu”, vzpomíná tehdejší vedoucí ovocnářského úseku Státního statku Praha inženýr Karel Elbrs.

V době jeho vzniku se jednalo o nejmodernější pražský ovocný sad. „Vše bylo důkladně vyprojektováno,” pokračuje pan inženýr Elbrs ve svém vyprávění. „Sad byl celý oplocený, a dokonce byl vybaven doprovodnými stavbami. Jedna z nich byla takzvaná ‚ocelokolna‘, do které se po sklizni naváželo ovoce ve vozíkách, aby se následně třídilo, vážilo a balilo, a to vše bez strojů, jen ručně za pomoci brigádníků. Také zde byla chladírna, kde se ovoce uskladňovalo. Sklizeň se odvážela do státního podniku Ovoce a Zelenina Praha. Když se splnil plán, mohly se přebytky prodávat po stáncích, co byly různě po celém hlavním městě. Jeden z nich stával i v Jinonicích,” vysvětluje proces distribuce ovoce inženýr Karel Elbrs.

Další stavení se využívala například jako ubytování pro hlídače, šatna pro dělníky, kuchyňka a jídelna. Byla zde zavedena elektřina i užitková voda z místní studny. Provoz celého objektu zajišťovalo 5−7 stálých zaměstnanců.

Sortiment sadu sahal od jablek, višní, třešní po broskve a meruňky. Vybavenost nebyla to jediné, čím se sad v Jinonicích lišil od jiných pražských sadů. Poprvé se zde nevysazovaly vysokokmeny, ale čtvrtkmeny. Důvod byl prostý: nižší stromy bylo mnohem jednodušší očesat.

Tento vzorně udržovaný sad lákal obyvatele z okolí, kteří v době sklizně neváhali pro plody přelézat plot. I přes pravidelné hlídky bylo obtížné ovoce uhlídat. Často sem zajížděla i policie, která pomáhala úrodu chránit.

Důraz se kladl na údržbu sadu, která vycházela z tehdejších zkušeností. Bylinné patro v něm bylo pravidelně sekáno a půda částečně diskována – tedy podmítána a prokypřována. Používaly se prostředky na ochranu proti škůdcům.

Koncem 80. let podle pamětníků postihla broskvoně mrtvice a stromy musely být odstraněny. (Mrtvice stromů neboli apoplexie je bakteriové onemocnění, které postihuje hlavně peckoviny a projevuje se například klejotokem – tedy výronem podobným pryskyřici.) Nové stromy již na jejích místo vysazovány nebyly.

V současné době vlastní hlavní město Praha jen zmiňovaný jihovýchodní cíp původního sadu, který není hlídaný, takže veřejnost může chodit obdivovat tento krásný krajinný prvek a ochutnávat zdejší ovoce, které je zde nyní již pro každého.

Péče o sad

Stromy v sadu nejsou chemicky ošetřovány, protože prvotní funkce sadu již není produkce ovoce, ale slouží naopak jako pestré přírodní prostředí pro rostliny a živočichy. Na stromech se tak vyskytují různé housenky, které se živí jejich listy. Někdy strom vypadá jako obalený pavučinami. Ty vytváří housenka předivky, která do bílého vlákna důkladně obleče listy i větve. Právě tyto napadené stromy na druhou stranu slouží jako prostřený stůl pro ptactvo, zejména pro sýkorky.

Další rostliny a živočichové v sadu

Druhová skladba je ovlivněna tím, že sad je součástí přírodní rezervace Prokopské údolí. Vyskytuje se tu široká škála zajímavých živočichů i rostlin. Z ptáků zde byl pozorován například vzácný drozd cvrčala, který je dokonce na červeném seznamu chráněných druhů, ale jsou zde k vidění i další ptáci jako strakapoud velký, mlynařík dlouhoocasý, střízlík obecný nebo i klasický obyvatel sadů kos černý.

Po celé ploše je velké množství mravenišť. Pro mravence je sad příhodným stanovištěm, protože na listech ovocných stromů se vyskytují mšice, od kterých získávají medovici. Za ni na oplátku chrání mšice před predátory jako je slunéčko sedmitečné.

V sadu byly ponechány doplňkově náletové dřeviny, zejména duby, které podporují druhovou pestrost.

Zajímavosti

Je zde možné podívat se na pozůstatky dřívějšího intenzivního sadu. Stačí jen nahlédnout za křoviny severně nad udržovanou částí sadu, a člověk si může udělat představu, jak by sad vypadal bez lidské péče. Neudržované stromy získávají pralesní charakter.

V 90. letech dvacátého století byla v sadu umístěna záchranná stanice pro nalezené a hendikepované živočichy. Tehdy zde mezi stromy mohli návštěvníci pozorovat v klecích a voliérách i exotická zvířata. Spatřit zde mohli třeba dikobraza srstnatonosého, emu hnědého, psa pralesního a řadu dalších.

Dříve bylo možné setkat s jinými názvy tohoto sadu. Při založení měl sad nejspíš pouze číselné označení. Postupem času se vžil jednoduchý název Jinonický sad. Důvodem nejspíš bylo, že se v okolí nenacházel jiný obdobně velký, produkční sad. Později bylo snahou dát sadu jméno, které by více odpovídalo konkrétnímu místu, kde se sad nachází. Tak vznikl název Punčocha nebo Na Punčoše. Ten odkazuje na místní název pozemku jižně od sadu, který svým tvarem připomíná právě punčochu. Jednalo se o pojmenování lesního porostu na horním okraji svahů Butovického hradiště. Dodnes se vyskytuje například v lesnických porostních mapách. Současný název V hrobcích odkazuje na možné využívání tohoto místa jako pohřebiště přiléhajícího hradiště. Na to poukazují krom ojedinělého historického nálezu lidských kostí i místní pověsti. Vědecké důkazy nicméně dosud chybí. Název V hrobcích je nicméně používán od 18. století a vyskytuje se i v některých historických mapových podkladech.