Lítožnický rybník

Katastrální území: Dubeč
Vodní tok: Říčanka
ČHDP: 1–12–01–29
Typ nádrže: průtočný
Účel nádrže: krajinotvorný, extenzivní chov ryb
Plocha hladiny: 109 000 m²
Objem nádrže: 171 804 m3

Vlastník: Hlavní město Praha
Správa: Lesy hl. m. Prahy

Správa a údržba

Na rybníce je 1x měsíčně prováděna prohlídka TBD. V rámci prohlídky probíhá kontrola všech objektů rybníka a je měřena průhlednost vody. V rámci údržby je prováděna údržba zeleně a úklid.

Historie

Název dala rybníku středověká vesnice Litožnice, která pravděpodobně vznikla už v první polovině 12. století. Tuto domněnku potvrzují archeologické nálezy i zasvěcení zdejšího, dnes již zaniklého kostela sv. Gothardovi. První historická zmínka o vsi pochází z roku 1351, kdy vdova po staroměstském měšťanu Ulmanovi prodala litožnické území Mikuláši Rokycanskému. Majitelé se často střídali a mnozí z nich byli pražští měšťané. Někteří se dokonce psali „z Litožnice”.

Od roku 1379 patřila ves Štěpánu Litoměřickému, který ji od roku 1412 pronajal své sestře Kateřině. Později ji vlastnili Pecman z Babic a Frenclín z Kotvic, za jejichž éry se v historických pramenech poprvé objevuje zmínka o tvrzi. Před rokem 1476 se Litožnice dostala do rukou Štěpána z Novosedel, který zdejší tvrz a poplužní dvůr odkázal své manželce Ludmile. Po jeho smrti však došlo k několika soudním sporům, na jejichž konci bylo panství připojeno k sousední Dubči. Už v roce 1506 byla litožnická tvrz označena za pustou. V následujících desetiletích zanikla i samotná ves s kostelem, který je naposledy uváděn jako pustý v roce 1713.

Podoba litožnické tvrze, založené patrně ve 14. století, je dnes známá jen z nevelkých zbytků zdiva. Pravděpodobně ji tvořila věžovitá stavba o rozměrech nejméně 6 × 8 metrů. Kvůli problémům se spodní vodou byla tvrz založena netradičně: po dokončení stavby byla zvenčí zahrnuta zeminou a kameny až po úroveň prvního patra, přičemž přízemí sloužilo jako sklep. Tvrz tak na rovinatém terénu působila dojmem stavby na vyvýšeném kopečku, který byl chráněn vnějším valem a příkopem, do něhož pravděpodobně proudila voda z blízkého potoka. Na jeho břehu byly nalezeny pozůstatky starého dřevěného potrubí.

Dodnes jsou zbytky tvrze patrné v terénu, i když ukryté v hustém porostu nedaleko břehu Říčanského potoka. Na malém návrší lze stále rozeznat zbytky valu a severovýchodní nároží sklepních prostor, kde se dochoval vnitřní líc zdiva o tloušťce asi 1,3 metru.

Vývoj rybníka

První rybník v této oblasti, tzv. Násadový rybník u Litožnic, je zmíněn už v roce 1542 v souvislosti s dědickým dělením mezi Oldřichem a Adamem Zapským. Není však jisté, zda byl totožný s pozdějším velkým Lítožnickým rybníkem, který na konci 18. století zabíral plochu dnešních tří rybníků a překrýval část zaniklé středověké vsi. Tento velký rybník byl v první polovině 19. století vypuštěn a vysušen, na jeho místě vznikly louky a v přilehlém lesíku byla postavena hájovna knížecí bažantnice. Hráz původního rybníka se však dochovala dodnes.

Na začátku 21. století byly všechny tři současné rybníky – Nový, Myslivecký a V Mejtě – v havarijním stavu. Zatímco stará hráz historického rybníka sloužila několik set let bez větších problémů, boční hráze vybudované v 60. a 70. letech 20. století byly silně zerodované a místy široké jen několik desítek centimetrů. Na přelomu 60. a 70. let 20. století existoval také plán na zavezení celé Litožnice popílkem z malešické teplárny. Nedošlo k tomu jen díky silnému odporu dubečských obyvatel.

Obnova Lítožnického rybníka

První úvahy o rekonstrukci Lítožnických rybníků vznikly v roce 2014, kdy probíhala revitalizace rybníka V Rohožníku. Starosta městské části Praha Dubeč tehdy nabídl rybník V Mejtě hlavnímu městu Praze. Stav rybníků byl totiž kritický – dělící hráze byly nasypány z nevhodného materiálu a v některých místech vodu zadržovaly jen tenké vrstvy zeminy a dřeva.

V roce 2015 Praha převzala rybník V Mejtě a zadala projektovou dokumentaci na jeho opravu. Zároveň začala vyjednávat o odkupu zbývajících dvou rybníků (Nový a Myslivecký) od společnosti Xaverov a. s. Po úspěšném odkoupení byly rybníky sjednoceny pod správu hlavního města. Bylo rovněž nutné vyřešit majetkové vztahy k menším pozemkům pod hrázemi, což se podařilo dokončit v roce 2016.

Studie obnovy rybníka byla zadána firmě Envicons s. r. o., která prověřila různé varianty řešení. Nakonec bylo rozhodnuto o vybudování průtočného rybníka s korunovým bezpečnostním přelivem. V rámci širšího projektu revitalizace území o rozloze 135 ha bylo naplánováno:

zalesnění v oblasti Robotky (ralizováno 2016–2017),
obnova Lítožnického rybníka,
revitalizace Říčanky a Rokytky,
založení ovocného sadu s historickými regionálními odrůdami,
založení luk a výstavba cestní sítě.

Práce začaly v roce 2016 odbahněním rybníka V Mejtě a odstraněním jeho hráze. V následujících letech pokračovalo odbahnění dalších rybníků a při těchto pracích byly odhaleny archeologické nálezy, viz dále. V roce 2018 se začalo s rozšířením zátopy a modelací levého břehu. Na části plochy se nacházely písky, které byly využity k vytvoření písčité duny, poskytující nový biotop pro různé druhy živočichů a rostlin.

V roce 2019 byla zahájena stavba nového vypouštěcího zařízení. Práce provázely komplikace, zejména při betonování potrubí. Nakonec bylo rozhodnuto posunout požerák a odpadní potrubí na místo původní výpusti.

Dnes je Lítožnický rybník nejen obnovenou vodní plochou, ale také součástí rozsáhlého přírodního území, které slouží jak ochraně přírody, tak rekreačním účelům.

Revitalizace v číslech

Původní plocha všech tří rybníků 6,4 ha
Plocha nového rybníka 10,9 ha
Rozšíření vodní plochy 4,5 ha
Objem vody 170 000 m³
Celkem vytěženo 87 tis. m³ materiálu
Celková délka hráze je 376 m a v nejvyšším místě je vysoká 5,2 m.
Celkové stavební náklady 52 mil. Kč
Náklady na archeologický průzkum 5,6 mil. Kč

Archeologický průzkum v Lítožnici

V souvislosti s revitalizací území Lítožnických rybníků a koryta Říčanského potoka pod jejich hrází probíhá od roku 2016 postupný záchranný archeologický výzkum vázaný na průběh zemních prací. V roce 2017 došlo k odstranění části bahnitého sedimentu na dně rybníka Nový. Již při povrchovém průzkumu pomocí detektorů kovů bylo objeveno množství kovových artefaktů převážně ze starší doby římské.

Více o archeologii >>

Krajinný park Lítožnice

Lítožnický rybník je součástí nového krajinného parku Lítožnice. Společně s nově vysázenými lesy, sady a loukami tvoří mimořádně pestré a biologicky hodnotné území.

Více o krajinném parku Lítožnice »

Přírodní zajímavosti

Komplex lesa, vlhkých luk, tůní a rybníka v okolí Říčanského potoka tvoří přírodní památku Lítožnice (28,55 ha). Oblast má značný ornitologický význam, avšak intenzivní rybářské hospodaření v minulosti vedlo k poklesu její ekologické hodnoty. Po regulaci chovu ryb na novém rybníce se lokalita opět stala atraktivním místem pro vodní ptactvo a patří mezi nejzajímavější ornitologické lokality v Praze.

Hnízdí zde mimo jiné moták pochop, strnad rákosní, rákosník velký, krahujec obecný, moudivláček lužní a potápky. Pravidelně se zde objevují i vzácné druhy, jako pisík obecný, lžičák pestrý, morčák velký, hohol severní, čáp černý či volavka bílá.

Tůně v okolí rybníků jsou důležité pro obojživelníky, mezi nimiž se vyskytuje skokan hnědý, štíhlý a zelený, ropucha obecná i zelená a čolek obecný. Na mokřadech byl objeven vzácný měkkýš vrkoč útlý.

V letech 2021–2022 zde bylo zaznamenáno devět rostlin z červeného seznamu, včetně šáchoru hnědého, řečanky přímořské, šmelu okoličnatého či bahničky bradavkaté pravé. V roce 2022 zde bylo celkem zaznamenáno 217 druhů cévnatých rostlin, z nichž nejvíce, 107 druhů, rostlo v Lítožnickém rybníce.

K zajímavostem patří i vzácné houby, například muchomůrka slámožlutá, muchomůrka šiškovitá a bedla vyniklá.