Motolský potok
Délka toku: 9,9 km
Plocha povodí: 15,705 km2
Hydrologické pořadí toku: 1-12-01-022
Přítoky Motolského potoka: Cibulka, Větvený potok, Hlinitý a Z Krematoria
Správce toku: Hlavní město Praha zastoupené organizací Lesy hl. m. Prahy
Zajišťování a financování správy toku: Odbor ochrany prostředí MHMP
Údržba toku ve správě hl. m. Prahy: Lesy hl.m. Prahy
Charakteristika povodí
Motolský potok pramení v katastru Praha – Stodůlky a do Vltavy se vlévá u Palackého mostu v říčním km 54,42. Prameniště potoka se nachází nedaleko stanice metra Zličín, ve velmi zastavěné komerční a nákupní oblasti. Z celkové délky 9939 m připadá na dolní, celistvě zakrytý úsek 4 251 m a horní, částečně zakrytý úsek 5688 m.
Z přírodovědného pohledu potok pramení na úpatí velmi dobře propustných cenomanských pískovců, ve kterých se dobře akumulují srážkové vody. Mezi hlavní přítoky Motolského potoka patří Větvený potok a potok Cibulka.
Zatrubnění potoka
S rozrůstajícím se osídlením se nejenom měnil přírodní ráz krajiny, ale také docházelo k úpravám vodních toků. Některé z nich se musely zatrubnit a schovat pod zem. Zatrubňování se nevyhnulo ani Motolskému potoku.
Původní trasa Motolského potoka v dolní části Košíř a Smíchova byla značně křivolaká. Kvalita vody v dolní části byla předmětem neustálých stížností a při místním šetření se zjistilo, že do potoka jsou sváděny veškeré odpady. Z tohoto důvodu zde musela být vybudována kanalizace po obou stranách toku, aby bylo možné odpady podchytit. Další úprava koryta potoka byla nutná vzhledem k opakujícím se povodním v oblastech Košíř a Smíchova, jež tuto část zasáhly v letech 1875, 1886 a 1895. Právě v r. 1895 došlo k největším škodám v zastavěném území, a proto již o 3 roky později byl vypracován projekt na úpravu potoka.
Původně měl být potok veden v původní trase koryta s kapacitním posílením v nové trase. Realizaci této úpravy potoka podpořil zákon z roku 1903, kterým byla úprava Motolského potoka pojata do „generálního programu úpravných staveb říčních, jež se mají provésti v království Českém."
Výstavbu urychlila další velká povodeň z dubna 1904, která probořila i několik zdí a vzala sebou to, co jí stálo v cestě. Voda stoupla až od 2,5 m výše, než byla původně. Následně na to vznikl nový projekt, ve kterém byla nová trasa koryta vedena pod komunikacemi a veřejným prostranstvím. Součástí tohoto projektu byl i návrh kanalizace. Touto formou se vyřešilo křížení Motolského potoka a stok. Tomuto byl přizpůsoben i sklon nové trasy.
Dle tohoto nového projektu byla úprava potoka rozdělena do 3 částí. Dolní část v úseku mezi vyústěním do Vltavy a ulice U Trojice u dolní části Malostranského hřbitova v délce asi 1400 m byla navržena jako klenutý tlamový profil (nejradikálnější úprava a také nejdražší). Požadovaná kapacita ve Smíchovském úseku byla stanovena na 36,6 m3/s. Nová trasa již zaklenutého potoka byla vedena ulicí Vrchlického, Duškovou a dolní částí Mozartovy ulice. Pokračuje Plzeňskou třídou až k Andělu, kde se obloukem stáčí do ulice Štefánikovy přes náměstí 14. Října a zahradou Portheimky míří do ulice Pecháčkovy a v jejím pokračování vyúsťuje do Vltavy.
Na začátku zaklenutí byl zřízen lapák se sníženým dnem, dlouhý 25 m a široký 7 m. Sloužil k zachycení štěrku a plovoucích předmětů z otevřeného profilu. Kolem lapáku byl navržen obtok s kapacitou 3 m3/s. Tudy byl veden normální průtok a teprve průtoky nad tuto hodnotu byly vedeny přes lapák. Stavba byla zahájena v červenci 1907. Po obou stranách potoka byly vybudovány kanalizační sběrače jednotné soustavy s odlehčením srážkových vod do Motolského potoka. Od lapáku pokračovalo otevřené koryto se zpevněnými břehy. Postupně byla i tato část zakryta až ke Kotlářce, kde byl vybudován suchý podr na zachycení přívalových vod z horního povodí. V dalších projektech se také pokračovalo se zatrubněním Motolského potoka a to v době, kdy se rozšiřovala Plzeňská třída. Potok byl tedy sveden pod zem od krematoria až za křížení s ulicí Jeremiášovou. Před vtokem do potrubí byla vybudována velká retenční nádrž na zachycení srážkových vod z průmyslové a obchodní zóny umístěné jižně od ulice Na Radosti. Osud Motolského potoka není ojedinělý, kdy nad ním vede důležitá komunikace. Avšak jeho zakrytí je rozsahem výjimečné. Některé dřívější projekty a návrhy se setkávaly s nepříznivým ohlasem. Ovšem po poslední výše zmíněné úpravě Motolského potoka v poměrně úzkém údolí došlo k husté zástavbě zejména činžáky a tím došlo ke zničení krajinného rázu údolí a bylo tak zabráněno lepšímu větrání vltavského údolí převládajícími západními větry (Praha a Vltava, 2005).
Úsek od vtoku do celkově zakryté části
V km 4,3 až po silnici vedoucí na Vidouli je koryto otevřené a opevněné dlažbou. Další otevřená část potoka vede od 4,5 km po betonovou lávku v km 5,34, kde potok teče v téměř přirozeném stavu, mezi kořeny vzrostlých stromů. Dále navazuje upravený úsek pod soustavou tří rybníků, vymezených na území mezi ulicí Plzeňskou a Zahradníčkovou. Potok dále pokračuje až do 5,97 km korytem opevněným kamennou dlažbou a poté je zatrubněn. Před ulicí Kuklová je koryto potoka opět otevřeno, sleduje skalní útvar Motolského ordoviku, který zde tvoří chráněné území přírody, a opět zaúsťuje do zatrubnění u budovy Motolského krematoria. Pod Zličínem se potok opět otevírá na území suchého poldru.
Údolí, kterým prochází pramenná oblast Motolského potoka, doznala v posledních letech mnoha úprav. Nad levým svahem údolí, kde byly postaveny nové objekty Tatry Zličín, byly změněny odtokové poměry povrchových vod. Levý svah údolí byl upraven přísypem zeminy. Pravý svah údolí pramenné oblasti Motolského potoka je vymezen skalním útvarem výchozů bělohorských pískovců. Území je zarostlé hájem uměle vysázených topolů, které mají v současnosti charakter lužního lesa. Podél skalní stěny jsou jezírka s mokřadní vegetací, dotované prameny na rozhraní perucko-rokycanských a bělohorských pískovců.
Součástí údržby je čištění koryta, prořezávání břehových porostů, sečení trávy podél břehů, odklízení černých skládek.
