V louce
Městská část: Praha 13
Katastrální území: Stodůlky
Upřesnění polohy: Studánku najdeme, jak název napovídá, uprostřed louky v lesoparku Háje. Přístupná je nejlépe z ulice Ke Kooh-i-nooru pod železniční tratí, nebo lesoparkovými cestami shora.
Další studánky v blízkém okolí: Háje, Za mototechnou, V zahradě
Studánka není v majetku hl. m. Prahy
Charakteristika
Ke studánce dojdeme nejlépe ulicí Ke Koh-i-nooru (odbočuje z Plzeňské), na jejímž konci projdeme pod železniční tratí Buštěhradské dráhy (tzv. Pražský Semmering). Proti proudu potoka se rychle dostaneme na okraj louky, kde najdeme skruženou jímku zastřešenou nízkou sedlovou dřevěnou stříškou. Ve štítě je dřevěná přepážka s nápisem informujícím o tom, že „voda není pitná“. Celá louka je výrazně podmáčená a v horní části jsou patrné drobné výtoky podzemní vody. Studánku vybudovala základní organizace Českého svazu ochránců přírody Troja na podzim 2005. Pečuje nejen o studánku, ale také o území přírodní památky a udržuje kosením cenné louky před zarůstáním.
Zajímavosti v okolí
Lokalita leží v přírodní památce U Hájů, důvodem ochrany jsou mokřadní luční společenství. PP U Hájů je lesopark o výměře 6,63 ha patřící k bývalému dvoru či usedlosti „Háje“. Důvodem ochrany jsou mokřadní luční společenstva. Usedlost „Hajčí“ dvůr si nechal v roce 1836 upravit L. Lëmmel, první ředitel České spořitelny. Zajímavostí této lokality je, že se zde v minulosti těžilo až do 19. století černé uhlí.
Geologické poměry
Zdrojem podzemní vody jsou denudované zbytky křídových vrstev cenomanského stáří, reprezentované korycanskými vrstvami středně až hrubozrnných kaolinických pískovců. Pramen je typický pro okraje pískovcových plošin, vyvěrá na rozhraní propustných hornin s nepropustným skalním podložím (ordovické břidlice a řevnické křemence). Jedná se o průlinově propustný kolektor s typickou vydatností v řádu desetin l/s.
Kvalita podzemní vody a vydatnost
Podzemní voda v této studánce je vápenato sírano uhličitanového typu s neutrálním pH a středně vysokou mineralizací. Obsahy iontů železa a manganu překračují limity dle vyhlášky o pitné vodě, ale jde o místní, přirozeně zvýšené pozadí, dané geologickými poměry lokality a mineralogickým složením okolních hornin. Ostatní sledované chemické ukazatele vyhovují požadavkům na pitnou vodu. Bakteriologický rozbor nebyl dosud proveden, vodu proto nelze označit za pitnou. Vydatnost pramene zachyceného ve studánce kolísá v závislosti na srážkách a pohybuje se zpravidla do 0,1 l/s. Celé prameniště je mnohem vydatnější zdroj podzemní vody.