Branické skály
Rok vyhlášení: 1968
Celková rozloha: 9,1 ha
Kategorie: přírodní památka
Ochranné pásmo: ochranné pásmo ze zákona, tj. 50 m
Zřizovací předpis: vyhl. č. 5/1968 Sb. NVP
Plán péče o ZCHU (pdf)
Katastrální území: Braník
Důvod ochrany: Geologický profil svrchním silurem a spodním devonem. Zachování teplomilných společenstev rostlin.
Charakteristika území
Přírodní památka Branické skály se skládá ze dvou samostatných částí - z vlastní Branické skály s lesoparkem Dobeška a z lokality Školní vrch. Obě části od sebe odděluje Stará cesta.
Vliv lidské činnosti
Branická skála, opředená pověstmi o skrytém pokladu a dávném hradu, je jedním z nejvýchodnějších výběžků vápenců Českého krasu. Tvoří výraznou krajinnou dominantu vltavského údolí. Historie těžby vápence v těchto místech sahá nejméně do poloviny 18. století. V několika vápenkách, které postupně vznikly u paty lomu, se z něj pálilo proslulé “pražské staroměstské vápno”. Dnes je lomová stěna významným odkryvem devonských vápenců (dvoreckoprokopské vrstvy).
Méně nápadný, avšak z přírodovědného hlediska ještě významnější, je sousední Školní vrch. Na západním úbočí nedaleko vrcholu vystupuje mohutná vrstva vápenců, bohatých na nálezy hlavonožců. Jejich styk s nadložními břidlicemi slouží jako mezinárodní stratotyp - tedy mezinárodně uznané vzorové území, podle kterého lze kdekoliv na světě ověřovat hranici mezi silurskými stupni
ludlow a přídol. Při cestě severně od kostela sv. Prokopa se nachází lom, v němž se těžil silurský bazalt (hornina sopečného původu).
Branické skály jsou proslulým nalezištěm zkamenělin. Pravděpodobně právě odtud pochází i vůbec první popis zkamenělin z našeho území z roku 1770. V 19. století tu hojně sbíral Joachim Barrande a po něm další paleontologové.
Vegetace
Z botanického hlediska stojí za pozornost fragmenty teplomilné (xerotermní) skalní vegetace s kavyly a bělozářkou liliovitou na Školním vrchu, zajímavý je i hojný výskyt dřínu na Branické skále.
Péče o území
Klíčové zásahy směřují k udržení, resp. obnovení fragmentů stepí, neboť na Branických skalách stále ještě přežívá řada vzácných rostlinných i živočišných druhů. Vybrané stepní plochy jsou pravidelně koseny, přičemž posečená hmota je odvážena z území. Spolu s ní je z území odebírána i část živin. Pro řadu vzácných rostlin je totiž větší množství živin limitující. Dalším likvidačním faktorem je pro mnohé druhy přílišné zastínění. Proto se na některých místech přírodní památky můžete setkat s výřezem vybraných křovin, případně s kácením některých stromů. Přednostně jsou odstraňovány trnovníky akáty a borovice černé, tedy dřeviny geograficky nepůvodní.
