Cihelna v Bažantnici

Kategorie: přírodní památka
Katastrální území: Hloubětín
Rozloha: 4,38 ha
Ochranné pásmo: ochranné pásmo ze zákona, tj. 50 m
Nadmořská výška: 235–270 m
Rok prvního vyhlášení: 1988
Zřizovací předpis: Nařízení hlavního města Prahy č.4/2024
Plán péče o ZCHU (pdf)
Důvod ochrany:
Opěrný geologický profil, odkryv cenomanských jílovců s bohatou fosilní flórou.

Charakteristika území

Odlehlé a obtížně přístupné místo ve svahu vymezeném z jihu frekventovanou železniční tratí a ze severu Vysočanskou radiálou, sousedí se zahrádkářskou kolonií. Přírodní památkou je vyhlášen skalní útvar, který je holý, místy značně zerodovaný a má tvar malé stolové hory. Je skloněn k jihu až jihozápadu. Z jeho vrcholu se naskýtá překvapivý výhled na vysočanskou aglomeraci.

Historie místa

Hloubětínská bažantnice byla v 18. století známá jako výskytiště sanytru, který se sbíral a využíval pro výrobu střelného prachu. Počátkem 19. století zde byla zřízena kamenečná huť a poté cihelna. Těžba kamene a cihlářské hlíny obnažila geologický profil, jehož značná část byla bohužel zcela odtěžena.

Provoz cihelny byl ukončen počátkem 60. let 20. století a území se pak stalo skládkou stavební suti, ta byla dále zavážena zeminou a zarůstala náletovými dřevinami, především trnovníkem akátem.

Vyhláška o ochraně území byla vydána v roce 1988.

Revitalizace lokality

V letošním roce (2020) proběhly zásadní terénní úpravy na chráněném území přírodní památky, jejichž cílem bylo zabránit erozi svahů a splavování skládkového materiálu a navážek do níže položeného areálu soukromé společnosti.

Části svahů byly uspořádány do tvaru teras se skloněnými a kamenem vyloženými příkopy k odvodu dešťové vody. Vznikla tu soustava průlehů, příkopů, retenčních nádržek a jezírek. Terasy budou zatravněny, rozšířena přilehlá louka a provedena výsadba ovocných dřevin. Z lokality byly také odvezeny desítky tun nelegálně uloženého komunálního odpadu.

Uzemí přírodní památky bylo výrazně pročištěno od náletových křovin. Znovu se tím obnažily skalní výchozy.

Neživá příroda

Skálu tvoří slepenec svrchnokřídových jílovců a pískovců, v jejichž podloží je břidlice bohdaleckého souvrství (svrchní ordovik).

V horní části svahu je patrný diagonálně zvrásněný profil bělavých a žlutavých kaolinických pískovců. Perucké jílovce pak obsahují zkameněliny rostlin, mezi nimiž byly spolehlivě určeny nahosemenné rostliny Frenelopsis alata a Nehvizdya optusa.

V jílovcích je ve vrstevném sledu přítomno množství uhelných slojek a dva horizonty s dutinkami po koříncích křídových rostlin. Z toho se dá soudit na periodické vysychání zdejšího jezera, jehož dno pak zarůstalo vegetací.

V břidlicích ve spodní části masivu se nacházejí zkameněliny trilobitů, ramenonožců, loděnkovitých hlavonožců, plžů, mlžů, hyolitů s kuželovitými schránkami, kolunárie, příčně kroužkované schránky červů, dvojřadé graptolity ad.

Vegetace

Od okrajů má území tendenci sukcesně zarůstat dřevinami s dominantní břízou bělokorou, dále se zde vyskytuje dub zimní, dub letní, borovice lesní, topol osika, habr obecný a z křovin především hlohy a trnka obecná.

Invazivní a nežádoucí trnovník akát byl cíleně vymýcen.

Prostředí je zde člověkem výrazně pozměněno a původní rostliny se tu vyskytují vzácně.

V minulosti zde byly prokázány některé vzácnější druhy: bělozářka liliovitá, ostřice nízká, paličkovec šedavý, škarda smrdutá mákolistá, konopice širolistá, mák polní, mochna písečná, hrušeň polnička a kopřiva žahavka.

Zde uvedený seznam obsahuje výčet všech druhů nalezených na lokalitě v roce 2018 ››

Zoologie

Osluněný skalní masiv osidlují různí bezobratlí, např. střevlíčci, z motýlů okáč luční.

Dále se tu vyskytuje užovka obojková. Hnízdí zde rehek domácí a v minulosti také sýček obecný. Z drobných savců zde můžete narazit na bělozubku šedou.