Hrnčířské louky
Rok vyhlášení: 1988
Celková rozloha: 29.5 ha
Kategorie: přírodní památka
Ochranné pásmo: ochranné pásmo vyhlášené
Zřizovací předpis: vyhl. č. 5/1988 Sb. NVP
Plán péče o ZCHU (pdf)
Katastrální území: Šeberov
Důvod ochrany: Komplex vlhkých luk a rybníků v pramenné oblasti s druhově bohatým ekosystémem luk a rákosin.
Komplex různorodých, druhově bohatých luk, které se rozprostírají mezi Hrnčířemi a Šeberovem, je v rámci Prahy a jejího blízkého okolí ojedinělý. V chráněném území se nachází 7 vodních ploch. Většina rybníků byla vybudována před několika staletími, ale najdou se zde i rybníky staré teprve několik desítek let.
Více o Hrnčířských rybnících »
Charakteristika území
Celé území se nachází v relativně dost zvodnělé oblasti, díky čemuž se na řadě míst drží hladina spodní vody velmi vysoko, nebo dokonce vystupuje na povrch. V chráněném území díky tomu můžeme nalézt celou škálu luk, seřazených dle vlhkosti (od poměrně suchých až po louky, kde se minimálně třetinu roku drží nízký vodní sloupec).
Stupeň zamokření je jedním z faktorů, které ovlivňují, jaké rostliny na daném místě budou růst. Dalším omezením pro jednotlivé druhy je množství a termín sečí během roku. Prakticky na každé zdejší louce je možné najít rozdílné druhové složení rostlin.
Vegetace
Na jednotlivé druhy rostlin jsou svým vývojem vázány různé druhy bezobratlých. Ploštice, motýli, brouci a řada dalších skupin živočichů klade na rostliny vajíčka, ze kterých se vyvinou larvy, živící se rotlinou. Larvy na nich mohou i kuklit a dospělci zde mohou například sát nektar.
Jelikož se na rostlinách vyskytují různá vývojová stadia bezobratlých v různých částech roku, je nezbytné, aby po celou dobu zůstávala část vegetace nepokosená. Z toho důvodu můžete na loukách vidět zdánlivě nesmyslně ponechané neposečené části vegetace, a to i přes zimu.
Jednou z nejvíce zastoupených rostlin je zde krvavec toten. Na něj jsou potravně vázaní modrásek bahenní a očkovaný, jejichž larvy se vyvíjejí v květech krvavců. V určité fázi vývoje se housenky modrásků dostávají do kolonií zemních mravenců, kde dokončují svůj vývoj. Aby na lokalitě byla zachována populace vzácných motýlů, nesmí dojít k pokosení všech krvavců v jednom termínu. Obdobná situace panuje u řady dalších druhů.
Fauna
Obsádky jednotlivých rybníků, resp. druhy ryb, které se zde vyskytují, nepředstavují nic výjimečného. Místní rybníky jsou důležité pro obojživelníky a především pro ptáky, jimž slouží na tahových cestách jako místo pro zastavení před přeletem Prahy.
Mezi ptáky, kteří zde hnízdí, můžete spatřit běžné lysky černé či slípky zelenonohé, ale také ohrožené potápky roháče, potápky malé nebo výjimečně i kopřivku obecnou. Zejména přes zimu zde loví ledňáček říční nebo volavka bílá. Na tahu jsou zde pravidelně pozorovány bekasiny otavní, jespáci bojovní a řada dalších druhů bahňáků. Řada z nich hnízdí na zemi, a právě tyto druhy zde patří k nejzranitelnějším. Nebezpečí pro ně znamenají především volně pobíhající psi, kteří při tom nemusí ptáky přímo napadat. Svou přítomností (často se psi dostávají k hnízdům jen ze zvědavosti) totiž ptákům nedovolí zahnízdit, resp. vynést snůšku.
Výskyt obojživelníků je přímo úměrný množství ryb a vodní vegetace v rybnících. Zjednodušeně se dá říct, že čím méně ryb a čím více vodních rostlin, tím více obojživelníků. Slyšet, a příležitostně i vidět, zde můžete např. skokany skřehotavé, na jednom z posledních tří míst v Praze kuňky obecné a zdá se, že na zcela posledním místě i rosničky zelené. Ocasaté obojživelníky zde zastupuje čolek obecný. Čolek velký zde již bohužel několik let nebyl pozorován. Zvýšení druhové pestrosti místních rybníků by pomohlo zejména snížení počtu ryb, které likvidují řadu vodních rostlin, ale také bezobratlých a vývojových stádií obojživelníků. Další, již trochu náročnější cestou pro zvýšení biodiverzity, by byla úprava sklonu břehů. V současné době jsou většinou příliš příkré, a nevyhovují tak mnohým rostlinám a živočichům. Nejpestřejší život je zpravidla vázán právě na mělké příbřežní části rybníků.
Život v rákosinách
V místních rákosinách dlouhodobě hnízdí motáci pochopi, v noci na ně usedají vlaštovky obecné a vhodné podmínky pro svůj život v nich našly žáby ze skupiny zelených skokanů. V rámci Prahy je velmi cenný výskyt kuňky obecné.
Hmyz poletující nad hladinami rybníků loví např. jiřičky obecné, ale také netopýři (rezavý, vodní, večerní, hvízdavý a parkový), kteří obývají jak domy v Hrnčířích a Šeberově, tak i stromové dutiny poblíž vodních ploch.
Život na loukách
Na loukách, případně okolních polích, hnízdí mimo jiné koroptev polní, čejka chocholatá nebo konipas luční.
U řady rostlin, které se nacházejí na Hrnčířských loukách, jde o ojedinělý výskyt v rámci Prahy, nebo o jeden z posledních výskytů. Mezi takové druhy patří například suchopýr úzkolistý, prstnatec májový, kosatec sibiřský nebo upolín evropský.
2010 − výsadba nových lesů a luk
V těsné návaznosti na přírodní památku byly v roce 2010 založeny nové lesy a louky. Pro výsadby byly zvoleny stanovištně původní dřeviny s výraznou převahou dubu, který je doplněn lípou, habrem, jeřábem, třešní a břízou. Ve vlhčích partiích byla vysazena olše s jasanem a jilmem. Louky byly osety neutrální travní směsí s převahou lipnice luční a kostřavy červené a luční.
Důležitou součástí Hrnčířských luk jsou rybníky. Více o Hrnčířských rybnících »