Obora Hvězda
Rozloha: 79 ha
Kategorie: přírodní památka
Ochranné pásmo: ochranné pásmo vyhlášené
Zřizovací předpis: vyhl. č. 5/1988 Sb. NVP ve znění nařízení č. 7/2012 Sb. HMP
Plán péče o ZCHU (pdf)
Důvod ochrany: Lesní porosty přirozeného charakteru (habrové doubravy, bikové doubravy, bikové bučiny), významná ornitologická lokalita a významné fytocenózy a zoocenózy na ploše přírodní památky.
Charakteristika území
Toto zvláště chráněné území vzniklo vlastně zcela uměle, historicky jako obora pro lovnou zvěř. Proto současné hospodaření respektuje několik hledisek : předně přírodní podmínky vytvořené z velké části skladbou dřevin, které do daných podmínek stanoviště patří, resp. „jsou zde doma“, dále pak parková úprava, která má historii i tradici mnoho desetiletí, a také jako národní kulturní památka, místo spojené s řadou důležitých událostí v souvislosti s historií státu. Následující text se proto soustředí především na to, jak bylo ovlivněno přírodní prostředí obory historickými událostmi v průběhu staletí.
Přírodní památka „Obora Hvězda“, zvláště chráněné území a zároveň národní kulturní památka, leží na západním okraji hlavního města, na území městské části Praha 6. Je to území, které sehrálo v historii českého národa významnou a často velmi pohnutou historii.
Vliv člověka na území
V roce 1862 se celé území dostalo pod správu zámeckého hejtmanství pražského, tím i do kompetence nejvyššího hejtmana vídeňského, a začala se projevovat snaha o budování přírodního parku. Při zalesňování obory byly preferovány javory a jasany. Hospodaření 2. poloviny 19 stol. bylo spíše lesnické a hospodářské, než parkové. Pod tlakem veřejnosti však docházelo postupně ke změnám.
Po roce 1900 konstatuje přední český lesník A. Bohutínský velký význam lesních porostů ve Hvězdě a doporučuje více parkových úprav. Snahy i různé realizace směřující k parkové úpravě lze zaznamenat po roce 1918. Na architektonickém řešení vzhledu obory (zejména průhledů, cest apod.) spolupracovali významní odborníci své doby. O realizaci řady návrhů a údržbu Obory se zasloužil významný zahradník a správce J. Němeček, který zde působil od r. 1923 až do 50. let. Při mobilizaci v roce 1938 a krátce
i v r.1939 využívala Hvězdu Československá armáda. Za okupace sloužila Obora částečně německým vojskům SS. V roce 1945 tábořila ve Hvězdě sovětská vojska i s koňmi a dobytkem pro zásobování armády, později zde byla Svobodova armáda. Hvězda byla zdevastována, postupně se však prováděla údržba. V roce 1962 byla vyhlášena národní kulturní památkou, v roce 1988 přírodní památkou. Chronologický vývoj areálu Obory Hvězda najdete zde.
Péče o území dnes
V dnešní době se velká část lesních porostů blíží přirozené skladbě, která odpovídá přírodním podmínkám klimatickým a stanovištním (složení půdy). Z listnatých dřevin zde najdeme duby, buky, javory, jasany, břízy, habry, lípy a pod.; z běžných jehličnatých dřevin například smrk a modřín. Vzhledem k válečným událostem a absolutní devastaci Obory pruským vojskem se nezachovaly žádné staré porosty, resp. stromy z doby před rokem 1757.
Území obory se nachází na propustných půdách a často trpí suchem. To se odráží i na stavu některých zvláště starých stromů, které jsou postiženy tracheomykózou, tedy určitým druhem houbového onemocnění. Právě takto onemocnělé ojedinělé jedince je třeba čas od času z porostů odstranit, aby se omezilo šíření choroby. Zároveň se však uvolní místo pro přirozené zmlazení porostů, které je přednostním cílem hospodaření v oboře. Vybrané suché stromy nebo jejich pahýly jsou však ponechány na místě, aby sloužily jako „doupné stromy“ k hnízdění ptáků a rozmnožování mnohých druhů hmyzu. Některé usychající stromy či suché větve živých stromů je však nutno odstranit z bezpečnostních důvodů, vzhledem k vysoké návštěvnosti obory.
V oboře velmi trpí houbovými chorobami zbytky smrkových porostů (a do určité míry i modřín), které jsou zde nepůvodní a biologicky nejsou jako dřeviny pro podmínky stanoviště v Oboře Hvězda vhodné.
Jsme přesvědčeni, že veřejnost pochopí nutnost občasných zásahů v lesních porostech, jehož účel je především snaha podpořit jejich trvalý přirozený vývoj.
