Lítožnice
Rok vyhlášení: 1988
Celková rozloha: 28 ha
Katastrální území: Dubeč
Kategorie: přírodní památka
Ochranné pásmo: ochranné pásmo ze zákona, tj. 50 m
Plán péče (pdf)
Důvod ochrany: Soustava rybníků a přilehlých luk. Hnízdiště a tahová zastávka ptactva, refugium mnohých obojživelníků.
Charakteristika území
Přírodní památka Lítožnice zahrnuje tři rybníky na Říčanském potoce, přilehlé podmáčené louky a zalesněné svahy nad pravým břehem potoka. Pestrou mozaiku společenstev doplňují i rozsáhlé rákosiny, starý sad a křovinné porosty.
Jméno Lítožnice připomíná zaniklou osadu s tvrzí a kostelem, která stávala ve středověku na levém břehu potoka pod dnešními rybníky.
Rybníky vznikly v polovině 20. století na místě staršího zaniklého rybníka. Záhy se staly významným hnízdištěm i zastávkou mnoha druhů ptáků na tahových cestách.
Z významnějších pravidelně hnízdících druhů možno uvést například motáka pochopa, moudivláčka lužního, ledňáčka říčního či kopřivku. Na tahu zde byl zastižen mimo jiné slavík modráček či lžičák pestrý. Rybníky jsou též bohatou lokalitou na obojživelníky. Velmi cenné jsou především zdejší populace skokanů, ale setkat se můžete i s čolky či dalšími druhy žab.
Vegetace
Také lesní porosty jsou poměrně mladé. Na úpatí svahu Tábora lze nalézt fragmenty dubohabřiny, jinak jde převážně o výsadby nepůvodních druhů - zejména dubu červeného a borovic. I přes tuto druhotnou skladbu však tvoří v zemědělské krajině východního okraje Prahy významné útočiště mnoha živočišných druhů.
Na podmáčených loukách v okolí rybníků lze nalézt nápadný kosatec žlutý, prvosenku jarní či modře kvetoucí brčál menší.
Značná je též krajinářská hodnota území. Vždyť v 16. - 17. století byla v okolí Dubče na Říčanském potoce a jeho přítocích soustava několika desítek rybníků, v pozdějších staletích z převážné většiny zrušených. V Lítožnici se tento prvek opět do krajiny vrací.