Bohnické a Drahaňské údolí
Základní charakteristiky
Rozloha: 90,8 ha
Katastrální území: Čimice, Bohnice, Dolní Chabry
Nejvíce zastoupené dřeviny: dub zimní a letní, trnovník akát
Převládající stanoviště: exponovaná stanoviště
Věk porostů: nejvíce je zastoupena 6. věková třída, tedy věk 101–120 let
Rozloha lesních porostů: 84,05 ha
Rozloha nelesních ploch (louky, cesty): 6,8 ha
Vlastník lesa: hlavní město Praha, zastoupené odborem ochrany prostředí MHMP
Údržbu provádějí: Lesy hl.m. Prahy
MAPA lesa ke stažení (pdf)
Historie a současnost
Území tvoří tři hluboko zaříznutá údolí, jejichž tvar po tisíciletí utvářel tok Vltavy a třech menších potoků – Bohnického, Čimického a Drahaňského. Osídlení zde sahá až do doby před pěti a půl tisíci lety, kdy v mladší době kamenné vzniklo na skalnatém ostrohu nad Vltavou hradiště na Zámcích. Osídlení ovlivňovalo i utváření místní krajiny. Původní lesy byly postupně vykáceny a uvolněná plocha byla zemědělsky využívána – úrodnější části území s hlubšími půdami jako pole, svahy, skalní výchozy a dna údolí jako pastviny. Jižní svahy Čimického údolí byly později přeměněny na sady a vinice, jejichž zbytky jsou zde ještě dodnes patrny.
Území přestalo být lidmi intenzivně využíváno na počátku 20. století. Původně stepní lokality začaly pozvolně zarůstat křovinami a náletovými dřevinami. Koncem 20. století v souvislosti s výstavbou sídlišť došlo i ke stržení vod Čimického a Bohnického potoka, které zmizely v trubkách pod povrchem. Čimický potok se v roce 2007 podařilo navrátit na povrch, Bohnický potok na svůj návrat teprve čeká.
Dnes jsou údolí z větší části zalesněna, a to zejména díky výsadbám na začátku 20. století. Často zde však byly vysazovány nevhodné dřeviny, např. trnovník akát, smrk ztepilý a borovice černá. Kromě skalních výchozů, které jsou uměle udržovány ve stavu bezlesí, jsou místy rozšířeny přirozené lesní porosty s dubem zimním a javorem klenem. Zbytky skalních stepí a vřesovišť jsou dnes součástí chráněných území a jsou udržovány tradiční pastvou.
Území Bohnického a Drahaňského údolí na mapě stabilního katastru z roku 1848 (pdf)
Rekreace
Drahaňské, Bohnické a Čimické údolí nepatří mezi nejnavštěvovanější pražské lokality, přesto je to místo bohaté na zajímavosti, jak přírodní, tak historické. Nachází se zde slovanské hradiště, čtyři chráněná území a prochází tudy několik turistických stezek. Území je nejlépe dostupné autobusem ze stanice metra C Kobylisy, lze také jet přívozem ze Suchdolu.
Péče o les
V současné době je snahou nevhodné dřeviny nahradit dřevinami původními. Zejména s ohledem na špatný zdravotní stav nyní dochází k urychlené přeměně porostů borovice černé. Vysazují se zde zejména duby, buky, jedle a habry. V rámci lesního hospodaření se v lese provádí probírky a prořezávky v mladých porostech. V porostech středního věku je pomocí probírek upravována dřevinná skladba a také jsou odstraňovány nevhodné nebo poškozené stromy.
Lesy v Bohnickém, Čimickém a Drahaňském údolí jsou také jako všechny lesy v majetku hl. m. Prahy obhospodařovány podle zásad trvale udržitelného hospodaření v lesích. Hl. m. Praha je od května 2007 držitelem mezinárodního, ekologicky přísného lesnického certifikátu Forest Stewardship Council® (FSC®), který hospodaření v lesích směřuje k dosažení přírodě blízkých lesních porostů. V rámci certifikace FSC® byly též vymezeny tzv. referenční plochy, které jsou vyjmuty z intenzivního lesnického využívání. Více o FSC >>
Zastoupení dřevin
Snahou vlastníka lesa je, aby se zastoupení dřevin co nejvíce blížilo původnímu přirozenému složení porostů v daném území. Rovněž se zohledňuje převážně mimoprodukční – rekreační – poslání pražských lesů (tj. používání pestré dřevinné skladby), včetně menšího zastoupení nepůvodních jehličnatých dřevin (např. modřín a douglaska). Současné procentuální zastoupení dřevin znázorňuje graf vpravo.
Ideální (přirozené) zastoupení dřevin zobrazuje druhý graf ve fotogalerii. Přirozené zastoupení dřevin vychází z vlastností daného stanoviště, které jsou charakterizovány zejména klimatickými poměry a půdními vlastnostmi daného území (více o lesních stanovištích >>). Rozložení jednotlivých stanovišť zobrazuje třetí graf.
Věková skladba porostů
Věková skladba porostů je jednou z hlavních charakteristik stavu lesa a vypovídá také mnohé o jeho historii. Graf č. 4 např. ukazuje na poměrně vyrovnanou věkovou strukturu, kdy velká část porostů starších osmdesáti let je tvořena zalesňováním původně nelesních strání v období první republiky. Rovněž je vidět snížení obnovované plochy lesa v 70. a 80. letech 20. století.
