Řepora

Rozloha: ha
Katastrální území: Stodůlky, Řeporyje
Nově založený les: ha
Stávající porosty: ha
Louky: ha
Břehové doprovody: ha
Mokřady: ha
Vodní plochy: ha
Sady: ha
Ostatní zeleň: ha
Solitérní výsadby: stromů

Údaje budou doplněny...

Historie území

Reisrova cihelna

Reisrova cihelna na severozápadním okraji Řeporyjí byla založena v roce 1897 a sloužila zejména potřebám staveb v Praze a okolí. Původně ruční výroba byla v roce 1926 změněna na strojní, podle potřeby zde pracovalo 45–180 dělníků. Po 2. světové válce byla převedena pod národní podnik Středočeské cihelny. Vlastní provozní a zpracovatelský areál se nacházel jižně od dnešních polozatopených hlinišť a vedla do něj vlečka od řeporyjského nádraží. K roku 1951 zde byly instalovány mimo jiné dva kolové mlýny, jeden ruční a jeden poloautomatický odřezávač Keller a dvě kruhové pece Hoffmann o 26 a 18 komorách. Ve vlastním hliništi pracoval korečkový bagr a vytěžený materiál byl odtud dopravován polní, zčásti lanovou drážkou.

Po ukončení těžby hlíny v západní části území bylo na jedné z vodních ploch ve třicátých letech vybudováno veřejné koupaliště. Těžba hlíny pokračovala dále v severní a východní části až do šedesátých let. V osmdesátých letech bylo území využíváno jako skládka nejen stavebního, ale i komunálního odpadu. Celá plocha pak zarůstala náletovými a invazními dřevinami.

Vývoj území

Skanzen Řepora

V severní části byl v roce 1999 vybudován středověký skanzen Tuležim, který byl otevřen v roce 2002. Skanzen se snaží navodit co nejvěrnější představu české lidové architektury 14. století a života ve středověkém městečku. V objektu skanzenu je mnoho budov; kostel se hřbitovem, usedlost rychtáře s krčmou, usedlosti kováře, hrnčíře a domkáře, zastřešené tržiště, studna, pranýř, vstupní brány a věže, palisády a tvrz. Za východní branou jsou expozice z různých dob a míst, které nepatří přímo do města: šibeniční vršek, posvátný strom a pohanské kultovní místo. Před západní branou, která slouží i pro vstup návštěvníků, jsou sloupková boží muka. Stavby byly budovány dobovými technologiemi.

Revitalizace území a založení krajinného parku

V roce 2013 získalo jižní část území hl. m. Praha od městské části Řeporyje a rok poté byly zahájeny práce na jeho postupné revitalizaci. Nejprve byly v jihovýchodní ploše odtěženy dvě zarostlé skládky stavebního odpadu a na jejich místě byly založeny louky. Ve východní části byly vyřezány všechny invazní dřeviny, zejména javor jasanolistý a trnovník akát. V roce 2015 byla nad větším rybníkem obnovena mokřadní louka a vyhloubeno několik tůní.

Skládky v Řepoře před revitalizací

Práce pokračovaly i v roce 2017. Ve východní části byla odtěžena další skládka o ploše cca 3 000 m². Na jejím místě vznikl nový ovocný sad z historických odrůd ovoce. Naopak v západní části byl při okraji Řepory vysázen pruh nového dubového lesa. Díky plánované rozsáhlé výstavbě v okolí Řepory bylo potřeba také doplnit cestní síť. Vznikl zde povalový chodník pro objevování přírodních krás mokřadu a dřevěné lavičky. Součástí projektu je i odbahnění větší vodní plochy a revitalizace koryta Dalejského potoka.

Přírodní zajímavosti

Geologie

Z geologického hlediska spadá oblast bývalé cihelny o rozloze 11,19 ha do barrandienského paleozoika (tvořeného z největší části prvohorními ordovickými břidlicemi bohdaleckého a králodvorského souvrství), které je zde překryto čtvrtohorními pleistocenními usazeninami – ulehlými sprašemi a sprašovými hlínami. Ty zde byly těženy jako cihlářská surovina.

Na severním a severovýchodním okraji těžebny je vytvořena asi 10 m vysoká těžební stěna, která odkrývá množství zajímavých geologických vrstev s hojností fosilní fauny. K jihovýchodnímu okraji těžebny přiléhá výrazný diabasový výchoz s menšími skalkami.

V prostoru bývalé těžebny se nachází mnoho vodních ploch, které jsou syceny pramennými vývěry a ředěny dešťovými srážkami. Voda je zde velmi tvrdá, slabě alkalická a středně agresivní v důsledku vysokého obsahu síranů. To souvisí se zvětráváním pyritu v ordovických břidlicích tvořících zdejší geologické podloží. Soli obsažené ve vodě pramenů v sušších obdobích krystalizují na povrchu půdy v podobě bělavých povlaků.

Rostliny

Území bývalého hliniště dnes pokrývají převážně porosty náletových dřevin (olše lepkavá, jasan ztepilý, vrba bílá nebo topol osika), které mají zejména ve východní části charakter potočních až mokřadních olšin s vrbou křehkou a vrbou jívou. V sušší západní části Řepory se rozkládají jaseniny přecházející v nově založený dubový les.

Většina významných druhů, které se zde vyskytují, je vázána na diabasový výchoz v jihovýchodní části území, který lze označit jako významnou lokalitu suchomilné vegetace. Roste zde např. bělozářka větevnatá, rozrazil klasnatý, hlaváč šedavý nebo silenka ušnice. Vzácně se zde vyskytuje také křivatec český a koniklec luční český.

Další skupina ohrožených druhů je vázána na slanisko v oplocené části skanzenu a na přilehlé mokřadní plochy vyznačující se vysokým obsahem minerálů, jenž je způsoben přítomností silně mineralizovaných pramenů s vysokým obsahem síranů. Rostou zde rostliny, které dobře snáší, či přímo vyžadují vlhké zasolené půdy, např. ostřice Otrubova, zeměžluč spanilá, jetel jahodnatý a vzácná bařička bahenní.

Vodní plochy lemují porosty ostřic a sítin, nalezneme zde např. sítinu šedou, ostřici nedošáchor a vzácnou ostřici pozdní. Ve vodě rostou řasy parožnatky ‒ vzhledem k velmi nízkému obsahu dusíkatých látek se v těchto vodních nádržích vyvíjí velmi speciﬁcká vodní vegetace, jejíž výskyt je v Praze unikátní.

Při průzkumu v roce 2015 bylo na území Řepory zaznamenáno celkem 276 druhů cévnatých rostlin. Takto vysoký počet druhů svědčí o velké biotopové rozmanitosti území.

Živočichové

Vzhledem k tomu, že území je velmi pestré – nalezneme zde stojaté vody, mokřady, louky, stepi i lesní porosty – žijí zde také rozmanité druhy živočichů. V otevřených plochách s rumišti můžeme zahlédnout zejména běžné druhy zemědělské krajiny, jako je koroptev polní. Výslunné křovinaté stráně v prostoru skanzenu a při jižním okraji území hostí druhy, jako je ještěrka obecná, strnad obecný, pěnice hnědokřídlá nebo cvrčilka zelená. Z dalších ptáků zde také často spatříme žlunu zelenou, strakapouda velkého, skřivana polního, konipase bílého, střízlíka obecného, pěvušku modrou, slavíka obecného nebo konopku obecnou. Nad územím přelétá a loví zde volavka popelavá. Pestrost života láká do území také dravce, např. motáka pochopa, krahujce obecného, káni lesní i poštolku obecnou.

Vodní plochy a mokřady poskytují útočiště velkému počtu druhů vázaných na vodní prostředí. Často zde můžeme spatřit čolka obecného, ropuchu obecnou, skokana skřehotavého a užovku obojkovou.

Vyskytuje se zde také rak bahenní, který patří mezi evropské raky, ale v České republice není původní. Byl vysazován náhradou za vyhynulé populace raka říčního po epidemiích račího moru a dnes patří mezi ohrožené druhy. V tůních a rybníčcích nalezneme celkem 11 druhů vodních měkkýšů, například škebli rybničnou, která je v Praze vzácná.

Kromě raka se v lokalitě vyskytuje velké množství dalších bezobratlých živočichů. V roce 2015 zde například bylo pozorováno 160 druhů motýlů. Step v jihovýchodní části ukrývá zase ohrožené druhy brouků – např. prskavce většího a menšího nebo vzácného kvapníka.