Kozí hřbety
Základní charakteristiky
Rozloha: 40,1 ha
Katastrální území: Suchdol
Nejvíce zastoupené dřeviny: borovice lesní, bříza bělokorá, modřín evropský
Převládající stanoviště: kyselá stanoviště nižších poloh
Věk porostů: nejvíce je zastoupena 3. věková třída, tedy věk 41–60 let
Lesní porosty: 34,9 ha
Nelesní plochy (louky, vodní plochy, cesty): 5,2 ha
Vlastník lesa: hlavní město Praha, zastoupené odborem ochrany prostředí MHMP
Údržbu provádí: Lesy hl. m. Prahy
MAPA lesa ke stažení (pdf)
Historie a současnost lesa
Celé území bylo od pradávna hustě osídleno a původní lesy tak byly vymýceny už v dávných dobách. Krajina byla využívána zejména jako pastviny a zůstávala po staletí holá. Počátkem 20. století byly Kozí hřbety a údolí zalesněny trnovníkem akátem a od padesátých let také borovicí černou a lesní, modřínem nebo dubem červeným. Dnes jsou lesy tvořeny zejména vysazenou borovicí a břízou.
Území Kozích hřbetů na mapě stabilního katastru z roku 1848 (pdf)
Rekreace
Kozí hřbety se společně s údolím Únětického potoka nachází na samém okraji Prahy. Celé území je velmi zajímavé svou členitostí a přírodní rozmanitostí, ale také bohatou historií. Nalezneme zde pozoruhodné skalní útvary, úžasné vyhlídky i romantická údolí. Díky své odlehlosti však Kozí hřbety patří k těm méně navštěvovaným pražským lokalitám. Územím prochází zrekonstruovaná naučná stezka Roztocký háj – Tihé údolí a několik cyklotras.
Upozorňujeme návštěvníky, že dle platného lesního zákona je vstup do lesa na vlastní nebezpečí.
Péče o les
Vzhledem k věkové struktuře se v lese provádí především probírky, které slouží k úpravě druhové skladby porostů a také k odstranění nevhodných a poškozených stromů.Na malých částech lesa probíhá přeměna stávajících akátových porostů na smíšené porosty s převahou dubu.
Všechny lesy v majetku hl. m. Prahy, tedy i Kozí hřbety, jsou obhospodařovány podle zásad trvale udržitelného hospodaření v lesích. Hl. m. Praha je navíc od května 2007 držitelem mezinárodního, ekologicky velmi přísného lesnického certifikátu Forest Stewardship Council® (FSC®), který hospodaření v lesích směřuje k dosažení přírodě blízkých lesních porostů. V průběhu FSC® certifikace lesního majetku hl. m. Prahy dle standardů FSC® bylo nutné upravit některé doposud používané technologie a postupy ve smyslu „zjemnění“ dopadů na lesní ekosystémy a celé životní prostředí.
V rámci certifikace FSC® byly též vymezeny tzv. referenční plochy, což jsou území, která jsou vyjmuta z intenzivního lesnického využívání. Části referenčních ploch jsou v bezzásahovém režimu (s výjimkou opatření proti hmyzím škůdcům). V těchto porostech je proto možné setkat se např. s odumřelými stromy, které se ponechávají k přirozenému rozpadu a z lesa se neodstraňují. Více o FSC >>
Zastoupení dřevin
Snahou vlastníka lesa je, aby se zastoupení dřevin co nejvíce blížilo původnímu přirozenému složení porostů v daném území. Současné procentuální zastoupení dřevin znázorňuje vpravo. Ideální (přirozené) zastoupení dřevin zobrazuje druhý graf ve druhé fotogalerii. Přirozené zastoupení dřevin vychází z vlastností daného stanoviště, které jsou charakterizovány zejména klimatickými poměry a půdními vlastnostmi daného území (více o lesních stanovištích >>). Rozložení jednotlivých stanovišť zobrazuje třetí graf. Na území lesa převládají živná stanoviště nižších poloh. Tyto podmínky vyhovují zejména dubu (zimnímu i letnímu), habru obecnému a buku lesnímu.
Věková skladba porostů
Věková skladba porostů je jednou z hlavních charakteristik stavu lesa a vypovídá také mnohé o jeho historii. Ze čtvrtého grafu např. jasně vyplývá, kdy probíhalo zalesňování Kozích hřbetů – tedy v 50. a 60. letech 20. století.
