V Hodkovičkách
Základní charakteristiky lesa
Rozloha: 65,1 ha
Katastrální území: Hodkovičky, Kamýk, Lhotka
Nejvíce zastoupené dřeviny: dub zimní a borovice lesní
Převládající stanoviště: živná stanoviště
Věk porostů: nejvíce je zastoupena 6. věková třída, tedy věk 101–120 let
Lesní porosty: 55,1 ha
Nelesní plochy (louky, vodní plochy, cesty): 6 ha
Vlastník lesa: hlavní město Praha, zastoupené odborem ochrany prostředí MHMP
Údržbu provádí: Lesy hl. m. Prahy
MAPA lesa ke stažení (pdf)
Historie a současnost lesa
Lesy v Hodkovičkách náležely pravděpodobně od 13. století Vyšehradské kapitule, která v Hodkovičkách vlastnila statek s tvrzí. V 15. století se Hodkovičky i s lesem staly majetkem Nového Města pražského a hospodářsky zajišťovaly novoměstské špitály a kostely. Od konce 15. století tvořily Hodkovičky jeden hospodářský celek s tvrzí v Krči. Je doloženo, že v roce 1844 obnášel les při statku Horní Krč asi 110 jiter a sestával ze dvou revírů – Hodkovičky a Borový, které byly porostlé vesměs borovicí. Koncem 19. století přešel statek v Hodkovičkách do soukromých rukou.
Pozůstatky původního lesa jsou stále patrné ve vilkové čtvrti nad Zátišským potokem – v zahradách si můžeme povšimnout starých stromů, které dříve k lesu náležely.
Území lesů v Hodkovičkých na mapě stabilního katastru z roku 1848 (pdf)
Rekreace
Lesy v Hodkovičkách jsou hojně využívány k procházkám i cyklistickým výletům. Velmi malebné je zejména údolí Zátišského potoka. Zátišský potok pramení v sídlišti Novodvorská a jeho celková délka je 3 km. Na potoce byly v minulosti vybudovány tři rybníky, a to rybník U Vodotoku, retenční nádrž Hodkovičky a Zátišský rybník. Údolí Zátišského potoka vytváří údolní enklávu zeleně mezi rozsáhlými sídlišti Novodvorská, Lhotka a Modřany. Rybník U Vodotoku byl v roce 2007 odbahněn a kompletně zrevitalizován a stal se tak významnou pražskou přírodní lokalitou. V rákosinách v horní části rybníka hnízdí řada druhů vodních ptáků.
Upozorňujeme návštěvníky, že dle platného lesního zákona je vstup do lesa na vlastní nebezpečí.
Péče o les
Lesy v Hodkovičkách náležely pravděpodobně od 13. století Vyšehradské kapitule, která v Hodkovičkách vlastnila statek s tvrzí. V 15. století se Hodkovičky i s lesem staly majetkem Nového Města pražského a hospodářsky zajišťovaly novoměstské špitály a kostely. Od konce 15. století tvořily Hodkovičky jeden hospodářský celek s tvrzí v Krči. Je doloženo, že v roce 1844 obnášel les při statku Horní Krč asi 110 jiter a sestával ze dvou revírů – Hodkovičky a Borový, které byly porostlé vesměs borovicí. Koncem 19. století přešel statek v Hodkovičkách do soukromých rukou.Pozůstatky původního lesa jsou stále patrné ve vilkové čtvrti nad Zátišským potokem – v zahradách si můžeme povšimnout starých stromů, které dříve k lesu náležely.
V současné době se v lese hospodaří s důrazem na návrat k původnímu přirozenému složení dřevin, jehož základem je zde zejména dub, habr a buk. S ohledem na rekreační funkci lesa jsou vysazovány i jehličnany (zejména douglaska, modřín a borovice). Všechny lesy v majetku hl. m. Prahy, tedy i lesy v Hodkovičkách, jsou obhospodařovány podle zásad trvale udržitelného hospodaření v lesích. Praha je od května 2007 držitelem mezinárodního, ekologicky přísného lesnického certifikátu Forest Stewardship Council® (FSC®), který hospodaření v lesích směřuje k dosažení přírodě blízkých lesních porostů. Všechny používané technologie jsou šetrné k lesním ekosystémům a životnímu prostředí. Více o FSC >>
Smutnou ukázkou z dřívějších let, jak může člověk negativně ovlivnit přírodu, je usychání stromů podél zářezu ulice Československého exilu, kde se prudce změnily vodní poměry v půdě.
Zastoupení dřevin
Snahou vlastníka lesa je, aby se zastoupení dřevin co nejvíce blížilo původnímu přirozenému složení porostů na daném území. Rovněž se zohledňuje převážně mimoprodukční – rekreační – poslání pražských lesů (tj. používání pestré dřevinné skladby, včetně menšího zastoupení nepůvodních jehličnatých dřevin, např. modřín, douglaska). Současné procentuální zastoupení dřevin znázorňuje graf vpravo. Ideální (přirozené) zastoupení dřevin zobrazuje druhý graf ve druhé fotogalerii. Přirozené zastoupení dřevin vychází z vlastností daného stanoviště, jako jsou klimatické poměry a půdní vlastnosti daného území (více o lesních stanovištích >>). Rozložení jednotlivých stanovišť v lese zobrazuje třetí graf. Na území lesa převládají živná stanoviště nižších poloh. Tyto podmínky vyhovují zejména dubu, buku lesnímu a habru obecnému.
Věková skladba porostů
Věková skladba porostů je jednou z hlavních charakteristik stavu lesa a vypovídá také mnohé o jeho historii. Ze čtvrtého grafu např. vyplývá relativně vysoký podíl lesů do čtyřiceti let, což je dáno především výsadbami v devadesátých letech 20. století, kdy došlo k hromadnému usychání smrků v oblasti „U Lidušky“ a v lese pod policejní akademií. Rovněž lze z grafu vyčíst, že obnova lesa před šedesáti až osmdesáti lety prakticky nebyla prováděna. Nezvykle vysoký je i podíl starých porostů nad 100 let věku, což může při zhoršení zdravotního stavu dubů nebo borovic způsobit značné problémy s obnovou lesa.
